Německo

Německo

Římsko-německá říše

Všeobecná charakteristika vývoje

4 období:

• Po vzniku v 962 došlo k dočasné centralizaci, moc měl panovník, s ostatními se jen radil

• Decentralizace, moc císařů slábne, dochází k vlastní středověké rozdrobenosti

• Od 1220 a 1232 – vydání říšských zákonů; až do třicetileté války; stavovský režim v různých rozdrobených územích; vazby teritoriálních území k říšským orgánům velmi volné (říšský sněm, panovník)

• Od konce třicetileté války do 1806 – knížecí absolutismus – knížata na jednotlivých územích vládnou absolutisticky – moderní byrokratická podoba státního aparátu jednotlivých území a snaha o kodifikaci práva; moc římského císaře je oslabena

Vznik římsko-německé říše

• Zakladatel Ota I. (936 – 973) – saská dynastie; teorie translatio imperii – světovládná moc starověkých římských císařů přešla na panovníky Francké říše a od nich na vládce nového impéria, které Oto I. chtěl vytvořit

• Římsko-německá říše od 13. století označována jako Svatá říše římská byla nadnárodním útvarem, který měl sdružovat všechny křesťanské panovníky; v čele císař (prosazoval zájmy křesťanství) s papežem (hlavní duchovní autorita)

• Nikdy nedosáhla proklamované univerzálnosti

• Německá teritoria, sever Itálie, Lotrinsko, Burgundsko, Benelux

• Od 15. století Svatá říše římská národa německého

• Kooperace papeže a císaře nefungovala

• Rozvrstvení obyvatelstva – velmoži, duchovenstvo, drobní držitelé půdy, polosvobodné a nesvobodné obyvatelstvo; cizinci – hlavně Židé

• Nehotovost sociální diferenciace – př. Ministriálové – původně nesvobodní, kteří získali společenské postavení díky úřední službě

• Velká rozdrobenost – ještě na konci 18. Století se dělila na 324 svobodných jednotek

Úpadek říšské moci

• Decentralizační faktor – existence kmenových vévodství, univerzalistické chápání říše, lenní vztahy

• Lenní řád

  • Zajišťoval dědičnost úředních lén – lenní přímus = lenní řád zaručoval šlechtě nárok na uprázděná léna

  • Uvolněné léno nemohl císař připojit k vlastnímu ale poskytnout vazalovi

  • Duchovní knížata – měla plný nárok na držená světská léna (vysocí církevní hodnostáři)

  • Vznikaly celky teritoriální výsosti – říšská knížata nedodržovala lenní řád na svých doménách, stávala se téměř samostatnými pány s vlastní politikou

• Územní výsost – více či méně suverénní moc nad určitým územím (souhrn práv a imunit, které měli zeměpáni)

  • Získávali od císaře: regální práva (soudní a správní bannus, celní, mincovní a horní regální správa etc.); lenní výsost nad many, ochranná práva (vůči cizincům, nkupcům...), práva pozemkové vrchnosti

    • Ius reformandi – právo určit pro sebe a pro obyvatelstvo své domény náboženského vyznání