Politologie_vypracované_otázky

k bliţnímu jsou všechna politická pravidla a instituce stejně mrtvými a bezcennými jako počítač či telefon bez člověka, který s nimi umí zacházet.“

Čtvrtý přístup, který chápe demokracii jako politický proces (pravidla pro konstituování politické moci a její fungování) je zpravidla nazýván procedurální. A právě jím se budeme nadále zabývat, protoţe v jeho rámci se setkáváme s několika téměř všeobecně uznávanými koncepty a modely.

Koncepty demokracie:

Vedle přístupů k demokracii se při definování demokracie dále setkáváme s 2 základními koncepty, které jsou prezentovány na základě rozdílného zprostředkovávání zájmů. První koncept je zaloţen na zprostředkovávání zájmů prostřednictvím politických stran a jejich soutěţení – soutěţivá „konkurenční demokracie“, druhý na zprostředkovávání zájmů prostřednictvím jejich harmonizace korporacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů (zájmových skupin) – korporativní, resp. neokorporativní demokracie.

Pro neokorporativnídemokracii je v prvé řadě příznačný omezený počet zájmových skupin, které reprezentují především ekonomické zájmy. Jejich typickým rysem je hierarchicky uspořádaná vnitřní

struktura. Tyto zájmové skupiny dále mají úzkou vazbu na stát, který vlastně vystupuje jako koordinátor jejich činnosti a aktivní činitel usilující o dosahování celospolečenského konsenzu.

Majoritní demokracie

Majoritní (většinová) demokracie, která je také často charakterizována jako tzv. westminsterský model, se vyznačuje následujícími rysy:

1. výkonná moc je soustředěna do rukou „jednobarevné“ vlády

2. vláda fakticky dominuje nad parlamentem, neboť je sloţena z vedoucích představitelů vítězné strany, a můţe se proto opírat o parlamentní většinu

3. bikameralismus má asymetrický charakter, rozhodující pravomoci jsou v rukou niţší komory

4. systém 2 stran, coţ znamená, ţe i při existenci většího počtu stran bojujících o moc získávají moc 2 velké strany

5. rivalizace mezi stranami má jednorozměrný charakter – předmět sporu je především ekonomická a sociální politika (soukromé nebo veřejné vlastnictví výrobních prostředků, role státu v ekonomice, přerozdělování finančních prostředků, omezování nebo rozšiřování programů sociální pomoci)

6. většinový volební systém poměrné (relativní) většiny, takţe zvolen je ten kandidát, který získá víc hlasů neţ jeho soupeři

7. unitární (jednotná) územně organizační struktura státu

8. „nepsaná“ ústava, takţe lze mluvit o neomezené suverenitě parlamentu

9. omezená aplikace takových institutů přímé demokracie, jakými jsou referendum, lidová iniciativa, apod. Jak vyplývá jiţ ze samotného názvu tohoto modelu, s jeho aplikací se setkáváme ve Velké Británii.

V 80. letech fungovala i na Novém Zélandu, v Irsku, Lucembursku, Švédsku a Norsku.