Politologie_vypracované_otázky

Politické moci jsou připisovány důleţité fce:

1. integrační, spočívá ve sjednocování a koordinaci konfliktních jednání

2. distribuční, spočívá v prosazování kritérií, na jejichţ základě se rozdělují materiální i nemateriální statky

3. ochranná, spočívá v zabezpečení vnitřní i mezinárodní bezpečnosti

4. strukturotvorná, spočívající ve vytváření institucí, které se přímo nebo nepřímo podílejí na politických rozhodovacích procesech

Zvláštním druhem politické moci je státní, resp. veřejná moc, která je předmětem zájmu státovědy.

c) Pojem legitimity:

Legitimita moci představuje – vyjdeme-li kupříkladu ze strukturální definice moci – oprávnění vládnoucích rozhodovat a zároveň dobrovolnou akceptaci jejich rozhodnutí ovládanými. Politická legitimita spočívá podle amerického politologa Lipseta ve schopnosti systému vytvořit a udrţet víru lidu v to, ţe jeho politické instituce maximálně odpovídají zájmům dané společnosti.

Legitimita je spjata stejně jako moc s Weberem, který zformuloval 3 principy „ospravedlnění“ moci:

1. legální, kdy je „platnost“ příkazů odůvodněna systémem racionálně vytvořených pravidel majících obecně závaznou platnost. Moc nositele přikazovací pravomoci je legitimní potud, pokud těmto pravidlům odpovídá.

2. tradiční, kdy se „platnost“ příkazů zakládá na autoritě osoby vyplývající z posvátnosti tradice, tj. z toho, co je vţité, co vţdycky bylo tak a co ukládá poslouchat osobu hodnostáře.

3. charismatický, kdy má osobní autorita zdroj v uchvácenosti něčím mimořádným, víru v charisma, ve zjevení, v milosti spočívající na osobním zjevení spasitele, proroka, hrdiny.

Kanadský politolog Easton rovněţ analyzoval legitimitu a dospěl k závěru, ţe má 3 aspekty:

1. ideologický, který vychází z hodnot a principů, jeţ jsou základem politického systému

2. strukturální, který zahrnuje procedurální normy uplatňující se v daném politickém systému

3. osobní (personální), který vyjadřuje vztah k osobám zastávajícím veřejné fce

A dodává, ţe souhlas nemusí nutně zahrnovat všechny 3 aspekty. Tak např.souhlas, jehoţ základem je akceptace hodnot, neznamená bezpodmínečný souhlas s osobami stojícími v čele politických institucí. Na druhé straně však souhlas zahrnující všechny aspekty legitimity umocňuje míru podpory politického systému.

Také podle anglického politologa Beethama má legitimita 3 navzájem spjaté úrovně. První úroveň představují způsoby získávání moci a způsoby její realizace. Druhou úroveň shodné názory vládnoucích a ovládaných na fungování politického systému a třetí úroveň aktivní postoje ovládaných spočívající mj.

v účasti ve volbách a referendech, popř. v dalších projevech jejich politického chování.

Jak Easton, tak i Beetham tedy akceptují jako součást legitimity politické moci způsoby jejího získávání, přičemţ v demokratickém politickém systému můţe být získána jedině cestou svobodných a pluralitním voleb, které se pravidelně opakují.