Fyziologie krasobruslení - seminární práce

FYZIOLOGIE KRASOBRUSLENÍ

Lucie Šrámková

4.B

Moravské gymnázium Brno, s.r.o

2024

2

Krasobruslení je komplexní sport kombinující atletické a tane

ční

prvky. Rozlišují se v něm čtyři základní disciplíny, a to sólové bruslení, párové
bruslení, sportovní dvojice a synchronizované bruslení, které je v současnosti
nejrychleji rostoucím odvětvím krasobruslení. Každé z těchto dílčích odvětví

se vymezuje koncentrací na specifické prvky v rámci programů. Například
sportovní dvojice a sólové bruslení se soustředí na technickou stránku sportu,
jako jsou skoky, naproti tomu párové bruslení je o to více zaměřeno na
estetiku a synchronizované bruslení je již se svého principu založeno
především na kooperaci členů týmu. Právě v závislosti na těchto odlišnostech
se pak mění také kostýmy soutěžících a nejvíce namáhané svalstvo.

Obecně platí, že většina krasobruslařů je nižší váhy a menšího vzrůstu

než je průměrné pro jejich vrstevníky. Důležité je samozřejmě také

vypracované svalstvo, především pak na vysokých úrovních tohoto sportu.
Jedny z nejdůležitějších faktorů jsou pro každého krasobruslaře kapacita plic,
flexibilita, skok do výšky, síla, skladba těla a další. Jsou klíčové při vytváření a
sledování tréninkových plánů.

Pro sólové krasobruslaře a sportovní dvojice jsou, jak je zmíněno výše,

klíčové skoky. Pro výšku skoků je velmi důležité svalstvo ramen, kolenní
šlachy a svaly upnuté na kolenní kloub. Pro úspěšné zvládnutí skoků s více
otáčkami je postupně čím dál důležitější rychlost rotace, která je závislá na

svalstvu vrchní poloviny těla. Právě krasobruslařova schopnost pevně se
stáhnout v rotaci a vytvářet co nejnižší odpor vzduchu je pro jeho rychlost ve
skoku klíčová.

Piruety jsou významným doplňkovým prvkem jakéhokoli programu ve

všech kategoriích. Jsou velmi energeticky náročné kvůli vygenerované

3

odstředivé síle. Pro změnu pozic v piruetě je zcela neopominutelná role
břišního svalstva i svalstva končetin v závislosti na typu změny pozice.
Například pokud krasobruslař skáče z přední nízké piruety do zadní nízké
piruety, je největší důraz na svalstvo nohou. Břicho a paže by byly naproti

tomu více zapojené při přestupu ze zadní nízké piruety do přední vysoké či
bielmann pozice.

U obou párových disciplín jsou v programech hojně rozšířeny

odhazovací či zvedací prvky a manévry, které se řadí k těm nejnebezpečnějším
k rámci celého sportovního odvětví. Kvůli jejich různorodosti zde však nelze
říci, které skupiny svalů jsou nejvíce namáhané.

Čistě fyziologicky je zátěž v krasobruslení charakterizována jako střední

až maximální a výkon krasobruslaře v čtyřminutovém programu je
přirovnáván k uběhnutí přibližně kilometru za čtyři minuty. Sportovci musí
být také velmi odolní vůči strachu a schopní se koncentrovat. Trenér a