POL112 Zápisky

Fašismus 21. století

• Někteří tvrdí, že fašismus zanikl s 2WW.

• Poslední dobou se však stále více ozývá krajní pravice v důsledku vyčpělosti etablovaných stran

  • Obavy z přistěhovalectví a oslabení národní identity

• Neofašistické strany

  • Nehlásí se k meziválečnému fašismu

  • Nesouhlas s absolutním vůdcovstvím, rasismem či totalitarismem

Uctívání státu

Šovinistický nacionalismus

Voluntarismus

Organická jednota

Velikost národa

Pragmatický antisemitismus

Korporativismus

Koloniální expanze

Futurismus/modernismus

Stát jako „loď“

Extrémní rasismus

Esencialismus

Rasová čistota/eugenika

Biologická nadřazenost

Genocidní antisemitismus

Válečná ekonomika

Světovláda

Ideologie rolnického života

Přednáška

• Minimální definice fašismu – politická ideologie, jejímž mýtickým jádrem v jejích rozličných permutaích je palingenetická forma populistického ultranacionalismu

  • Minimální definice fašismu; pracuje s mýty a emocionálními představami

  • Palingenetická – v přeneseném významu přerození národa (nějaký čistý národ)

• Je těžké najít vyhovující definici, buďto se týká jen italského, nebo je hodně vágní

• Backes, Jesse – fašismus představuje především politické hnutí založené B. Mussollinim, které v první polovině 20. et uchopilo moc v Itáli a chtělo dosáhnout totálního státu

  • Charismatické vůdcovství se spojuje s politizací mas a agresivním nacionalismem a imperialismem

  • Existence rozdílných srovnávacích teorií fašismu, které vysvětlují vznik, vývoj, formování a pád různých krajně pravicových pol. Hnutí v meziválečném období

  • Teorie fašismu se orientují zejména na italský fašismus, je tam řazen i německý nacionální socialismus

• 1919 vzniká italské fašistické hnutí; 1922 pochod na Řím (uchopení moci), 1943 kapitulace Itálie, 43-45 italská sociální republika – hlásí se k ní řada pozdějších neofašistů jako k pravému vzoru čistého fašismu

• Teorie a praxe italského státu

  • Zkoumaný už ve 30. letech

  • Základem národ, neboť je právním uskutečněním národa

  • Hierarchicky nadřazen jednotlivcům a všem agregátům ve státě

  • Nadán velikou mocí a zvýšenou autoritou, opírající se o rozvětvenou policejní moc

  • Vykonává krom obvyklých činnostích zákonodárné, správní a soudní ještě činnost korporační – snaží se podchytit veřejný život – participaci zajišťuje pomocí korporací (odstraňuje stranickou soutěž) – část společnosti je organizována podle svého sociálního statutu v koproporacích pod dohledem státu (živnostenská, dělnická, zemědělská, …)

  • Veškerá moc ve státě organizovaná na principu hierarchické výstavby, spojené se zásadou vůdcovství