Filozofie - příprava na test
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Německá filozofie v osvícenství
němečtí filozofové jako první označili reformní tendence absolutistických monarchií jménem osvícenství (Aufklärung)
symbol pro střet světla rozumu a víry v pokrok a vědění s temnotou a předsudky
německý idealismus:
snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám a jeho vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy
Immanuel Kant, Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel
Immanuel Kant
dílo: Kritika čistého rozumu
otázky poznání a pravdy (gnoseologie)
kritika empirismu a racionalismu (předmět nám není dán)
zabývá se v kontextu gnoseologie nikoli objektem (pozorovanou věcí), ale subjektem (tím, kdo pozoruje)
Co mohu vědět? –> METAFYZIKA
Co mám konat? –> ETIKA
V co smím doufat? –> NÁBOŽENSTVÍ
Co je člověk? –> ANTROPOLOGIE, KE KTERÉ VŠE SMĚŘUJE
Kantův kopernikovský obrat
stejně jako Koperník otočil zažitou představu o geocentrismu, provedl Kant revoluci v teorii poznávání
empirismus a racionalismus říká, že se podle předmětů (objektů) řídí poznání
podle Kanta je hranice našeho poznání, resp. subjekt, pozorovatel tím, kdo ovlivňuje předměty našeho poznávání
Existuje svět nezávislý na subjektu (věc o sobě) -bez subjektu jej nemůžu logicky poznat
Existuje svět, který si na základě naší zkušenosti vytváříme (svět věcí pro nás) – takový svět je svět pojmů, kategorií a analýz, probíhající v čase a prostoru – konstrukcí lidské mysli, která neodpovídá realitě
Analytické a syntetické soudy
Analytické soudy – nerozlišují, pojem předmětu; zdůrazňují to, co je v předmětu poznání obsaženo (Má kulaté brýle/obarvené vlasy, led taje, slunce svítí)
Syntetické soudy – rozvíjejí pojem poznávaného předmětu; přidává něco nového (Jsem dobrý učitel/dobrá učitelka)
a posteriori: opírá se o zkušenost (některá tělesa jsou těžká), a priori: opírá se o nepopiratelný fakt mimo naši zkušenost (2+2=4)
Maxima – zásada, která může platit pouze pro jednotlivého člověka.
Praktický zákon – zásadu, která by se měla týkat každého člověka.
Hypotetický imperativ – praktický zákon, který platí všeobecně, ale podmíněně. Příklad: Chceš-li zdolat nejvyšší horu světa, tak posiluj a věnuj se horolezectví!
Kategorický imperativ – praktický zákon, který platí všeobecně a nepodmíněně, tzn. týká se každého bez ohledu na jeho cíle. A jde vůbec formulovat něco jako kategorický imperativ (KI)? KI se nemůže týkat obsahu, ale pouze formy. Obsahem jsou přání a cíle jednotlivců.
„Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy platit jako princip všeobecného zákonodárství.“
„Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“