Filozofie - příprava na test

Německá filozofie v osvícenství

• němečtí filozofové jako první označili reformní tendence absolutistických monarchií jménem osvícenství (Aufklärung)

• symbol pro střet světla rozumu a víry v pokrok a vědění s temnotou a předsudky

• německý idealismus:

  • snaha o celkové a systematické pochopení skutečnosti, jehož východiskem je myslící subjekt sám a jeho vlastní zkušenost, prostředkem kritický rozum a nástrojem pojmy

• Immanuel Kant, Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Immanuel Kant

• dílo: Kritika čistého rozumu

• otázky poznání a pravdy (gnoseologie)

• kritika empirismu a racionalismu (předmět nám není dán)

• zabývá se v kontextu gnoseologie nikoli objektem (pozorovanou věcí), ale subjektem (tím, kdo pozoruje)

• Co mohu vědět? –> METAFYZIKA

• Co mám konat? –> ETIKA

• V co smím doufat? –> NÁBOŽENSTVÍ

• Co je člověk? –> ANTROPOLOGIE, KE KTERÉ VŠE SMĚŘUJE

Kantův kopernikovský obrat

• stejně jako Koperník otočil zažitou představu o geocentrismu, provedl Kant revoluci v teorii poznávání

• empirismus a racionalismus říká, že se podle předmětů (objektů) řídí poznání

• podle Kanta je hranice našeho poznání, resp. subjekt, pozorovatel tím, kdo ovlivňuje předměty našeho poznávání

• Existuje svět nezávislý na subjektu (věc o sobě) -bez subjektu jej nemůžu logicky poznat

• Existuje svět, který si na základě naší zkušenosti vytváříme (svět věcí pro nás) – takový svět je svět pojmů, kategorií a analýz, probíhající v čase a prostoru – konstrukcí lidské mysli, která neodpovídá realitě

Analytické a syntetické soudy

Analytické soudy – nerozlišují, pojem předmětu; zdůrazňují to, co je v předmětu poznání obsaženo (Má kulaté brýle/obarvené vlasy, led taje, slunce svítí)

Syntetické soudy – rozvíjejí pojem poznávaného předmětu; přidává něco nového (Jsem dobrý učitel/dobrá učitelka)

• a posteriori: opírá se o zkušenost (některá tělesa jsou těžká), a priori: opírá se o nepopiratelný fakt mimo naši zkušenost (2+2=4)

Maxima – zásada, která může platit pouze pro jednotlivého člověka.

Praktický zákon – zásadu, která by se měla týkat každého člověka.

Hypotetický imperativ – praktický zákon, který platí všeobecně, ale podmíněně. Příklad: Chceš-li zdolat nejvyšší horu světa, tak posiluj a věnuj se horolezectví!

Kategorický imperativ – praktický zákon, který platí všeobecně a nepodmíněně, tzn. týká se každého bez ohledu na jeho cíle. A jde vůbec formulovat něco jako kategorický imperativ (KI)? KI se nemůže týkat obsahu, ale pouze formy. Obsahem jsou přání a cíle jednotlivců.

„Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy platit jako princip všeobecného zákonodárství.“

„Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“