Geologie - přednášky

2. Příčné vlny (sekundární, S-vlny)

• na seizmických záznamech registrovány později

• pomalejší

• částice okolního prostředí rozkmitávají kolmo na směr svého šíření

• nejsou schopny procházet kapalným prostředím

seizmická aparatura: Vibroseis

Význam seizmických vln pro interpretaci hlubinné stavby zemského tělesa

• rychlost seizmických vln stoupá v závislosti na rostoucí hustotě okolního prostředí

• v určitých hloubkách se rychlost vln :

  náhle mění (stoupá nebo klesá)

vlny se dále nešíří

Plochy nespojitosti (diskontinuity) = hranice 2 hmot

První výrazné zvýšení rychlosti seizmických vln:

6 – 15 km pod oceány

25 – 75 km pod pevninami

Mohorovičičova diskontinuita (M-diskontinuita, MOHO) – hranice zemská kůra/ plášť

Druhá nejvýznamnější diskontinuita:

2900 km

P – pokles z 13,6 na 8,1 km/s

S – nešíří se

Guttenberg – Weichertova diskontinuita – hranice plášť/jádro

MOHO a Guttenberg-Weichertova diskontinuita – oddělení 3 geosfér:

• Zemské jádro – vnitřní část Země: pod G-W diskontinuitou (Ø 4702 km)

• Zemský plášť – přechodní zóna: nahoře MOHO, dole G-W diskontinuita (Ø 6336 km)

• Zemská kůra – zevní obal Země: nad úrovní MOHO (Ø 6371 km)

Geofyzikální modely vnitřní stavby Země

• v historickém vývoji vzniklo několik druhů modelů stavby Země

• dnes se používá Bullenův model (1956)

- Bullenův model:

• založen na matematických výpočtech a rychlosti šíření seizmických vln

• jádro se dělí na 2 části: vnitřní a vnější

• plášť se dělí na 2 části: svrchní a spodní

• tam, kde jsou dvě, tak mezi nimi jsou přechodné zóny

• primární vlny směrem do hloubky narůstají, v místě přechodné zóny se mírně poruší lineární růst (do 14 000m) → prudký pokles na původní hodnoty = hranice kůry a pláště

• pak směrem do hloubky narůstá, následuje schodek = hranice vnitřního a vnějšího jádra

• sekundární vlny se zpočátku chovají stejně – dojdou k ploše GW a pak se už dále nešíří, protože vnější jádro je kapalné a sekundární vlny se nešíří

Zemské jádro

• zaujímá 1/2 celkového průměru Země

• z celkové hmotnosti připadá 32%

• skládá se (podle teorie – ze studia železitých meteoritů) – železo a nikl – nejvýznamnější

• v malém množství kobalt, platina, zlato, stříbro, síra, křemík a hořčík

• dále sloučeniny železa: silikáty, oxidy, sulfidy, karbidy

VNITŘNÍ JÁDRO

• část Země, která má mimořádně vysokou hustotu (13 g·cm-3)

• tvoří necelá 2% hmotnosti Země

• vnitřní jádro v pevném stavu (podle rychlosti P-vln)

• vyšší rychlost P-vln

VNĚJŠÍ JÁDRO (E)

• příčné (S) vlny se nešíří – kapalný (tekutý) stav

• nižší rychlost šíření podélných P-vln

• konvekční proudění (cirkulace tekutiny) – důležitý moment, který ovlivňuje a vytváří magnetické pole Země

• termo – chemické dynamo (rotace vnitřního jádra)