otázky

výraznými jadérky.   

Endokrinní část pankreatu tvoří Langerhansovy  ostrůvky, které se jeví jako ostrůvky světlé tkáně o velikosti 0,1 – 
0,6 mm (při pohledu pouhým okem). Skládají se z trámců nebo shluků buněk, proložených krevními kapilárami, a 
jsou obklopeny neúplným vazivovým pouzdrem.  

A 

–  produkují  enzym glukagon – antagonista inzulinu, zvyšuje obsah 

glukózy v krvi. 

B 

– (jsou světlejší). Produkují inzulín, který působí pokles glukózy v krvi.  

D 

– buňky, produkují somatostatin, jenž reguluje produkci obou předchozích 

typ

ů.

 
230. Soustava dýchací, charakteristika, význam  
Dýchání . výměna plynů mezi organismem a prostředím. Tím  může být vzduch nebo voda.  
Kromě dýchání vnějšího, které zajišťuje výměnu plynů mezi organizmem a prostředím, rozlišujeme ještě dýchání 
vnitřní – kde jde o zajištění výměny plynů mezi vnitřním prostředím organizmu a vlastními buňkami včetně 
fyziologických procesů v buňce. 
Typy dýchacích soustav:  

Zoologie 
 

1. Tzv. „kožní“ dýchání –  povrchem těla, podmínkou  je propustnost tělního povrchu pro plyny – tenkostěnné 
buňky epidermis. 
- 

Přímá difuse – od tělního povrchu k jednotlivým buňkám – u drobných živočichů s pomalým metabolismem 

(ploštěnci (Platihelminthes), vířníci (Rotifera), žahavce (Cnidaria)) 
- 

Přenos prostřednictvím tělních tekutin – pod epidermis je síť krevních vlásečnic (kroužkovci (Anelida)) 

Kožní dýchání může být také doplňkovým dýcháním, které se uplatňuje vedle dýchání plícemi nebo žábrami. (u 
obojživelníků, savců…).  
2. dýchací orgány zásobují tělo kyslíkem nepřímo:  
Zařízení umožňující dýchání ve vodě – žábry nebo příjem atmosférického O2 – plicní ústroje. 
 
231. Vnější a vnitřní dýchání 
Kromě dýchání vnějšího, které zajišťuje výměnu plynů mezi organizmem a prostředím, rozlišujeme ještě dýchání 
vnitřní – kde jde o zajištění výměny plynů mezi vnitřním prostředím organizmu a vlastními buňkami včetně 
fyziologických procesů v buňce.  
 
232. Způsob dýchání hlavních živočišných kmenů  
 
 
 
 
 
 
 
 
233. Dýchání vodních živočichů  
Žábry – branchie  
– U bezobratlých jsou to vychlípeniny epidermis vyčnívající od tělního povrchu do prostředí (vody). Jsou kryté 
jemným respiračním epitelem, uvnitř vyztuženy opornými tkáněmi. Jsou prostoupeny sítí vlásečnic nebo krevními 
lakunami. Umístění je různé u různých skupin. Často bývají zevně chráněny kožními záhyby (krunýř korýšů, 
pl