česká-filosofie-2

méně textů) 

ČESKÉ OSVÍCENSTVÍ 

- 

jádro v 18. století 

- 

teoretická práce, ne jen spekulace → speciální vědy, instituce (Akademie věd…) 

- 

politický program = lidská emancipace, zrození občana 

- 

vyvrcholení = VFR 

- 

Kant – Odpověď na otázku, co je osvícenství (osvícenství = doba, kdy lidstvo vykročí ze své nedospělosti) 

- 

racionalita (světlo rozumu osvítí tmu) 

- 

často ateismus 

- 

filosoficky „nudná“ epocha (opírá se o fyziku) 

- 

název = formulace ideového programu (v dané době se elita sama pojmenovala → sebeuvědomění doby) 

- 

historický optimismus – doba vědomě projektuje pozitivní vývoj („dobře bude“) 

- 

Rousseau – romantik, skeptik (dobře už bylo) – už ne osvícenec! 

- 

zjišťovalo se, co je pravdy na mýtech jako upíři nebo vlkodlaci → odlišení vědy a folklóru 

- 

u nás Národní obrození (spíše než osvícenství) – národní emancipace v 19. století  

o  osvícenecká věda se ale rozvíjela už v 18. století 
o  obrozenci už vychází ze škol, kde se učí moderně 

- 

vznik akademií věd – na rozdíl od kolejí a univerzit sdružuje odborníky, ale nevyučuje se tam 

- 

1790 Královská česká společnost nauk (= Akademie věd) 

- 

1747 konec jezuitského monopolu na výuku filosofie 

- 

1752 konec příkazu vyučovat pouze Aristotela → reformace výuky filosofie 

- 

osvícenství  k nám  bylo  importováno  skrze  úřední  nařízení  z Vídně  (Marie  Terezie,  Josef  II.)  –  němčina  jako 
úřední jazyk, evidence obyvatelstva… - nesetkalo se to s vlídným přijetím (nastolení uniformity) 

- 

→ ne univerzitní emancipace, ale národní osvobození 

- 

skrze  reformy  snaha  racionalizovat  vedení  státu  (zavádění  příjmení,  pošta  +  císařská  silnice…)  
→ „germanizační nátlak“