5. Sociální jednání a sociální hodnoty

První koncepce je od Ronalda Ingleharta, jenž proslul díky své knize Tichá revoluce, kde se zabývá přechodem od materialistické společnosti k postmaterialistické. Základem jeho díla je rozdělení hodnot na materialistické, kam patří hodnoty mající hmotnou povahu a hodnoty zabezpečení, jistoty, ekonomické stability, a hodnoty postmaterialistické, mezi které zařazuje naplňování sociálních a seberealizačních potřeb. Tyto hodnoty na sebe navazují, ale také působí v dualitě. Z toho pak Inglehart formuloval dvě hypotézy. V první se zabývá tím, že pokud lidé mají zajištěné bezpečí a ekonomickou stabilitu, tak se soustředí na vyšší hodnoty, a v době úpadku je to přesně naopak. Jeho druhá hypotéza se zabývá socializací a říká že, „Zkušenost s převahou materialistických, či postmaterialistických hodnot v období adolescence je stěžejní pro vytvoření hodnotových struktur dospívajících. Tento základ hodnotových struktur pak mají jednotlivci tendenci uchovat si po celý jejich život.“2a vyplývá z ní, že hodnotové struktury se mění jen velmi pomalu

Když si chtěl Inglehart ověřit koncept hodnot, požádal respondenty, aby vybrali z nabízených možností ty („udržet pořádek ve státě, dát lidem více možností hovořit do důležitých vládních rozhodnutí, bojovat proti růstu cen, bránit svobodu projevu“)3, které považují pro budoucnost své země za důležité. Díky tomuto šetření dokázal porovnat jednotlivé národní kultury a popsat rozdíly v hodnotové orientaci jednotlivých kultur.

Autorem druhé koncepce je Geert Hofstede, který vychází z toho, že hodnoty jsou tendence preferovat určité podoby událostí před jinými. Hodnoty podle něho získáváme ve velmi raném věku a sami si je skládáme do vzájemných vztahů a hierarchií. Ve svých studiích se zabývá převážně rozdělením hodnot na chtěné (aktuální přání)a vyžadované (přání, které by mělo být). Rozdíl hodnot v tomto pojetí není velký, ale pokud ho lidé nerozlišují, tak u nich dochází ke ztotožnění reality a sociální žádostivosti.

Hofstede provedl řadu výzkumů nejen hodnot, ale i kultury. Podle výsledků z výzkumu kultury si rozdělil národy do několika skupin, podle toho, co je pro jejich zemi a společenství typické. Na základě tohoto rozdělení poté provedl výzkum na hodnotovou orientaci.

Třetí koncepce, o kterou se současné výzkumy opírají, pochází od Shaloma H. Schwartze. „Ten chápe hodnoty jako základ pro porozumění společnosti a při výzkumech, jimiž chce nalézt spojující téma sociálních věd, pracuje s hodnotami jako kritérii, které lidé používají pro výběr a ospravedlňování činností.“4 Podle něho by se výzkumy měly zaměřit na to, jak jsou hodnoty měněny pod vlivem sociálních zkušeností, jak hodnoty ovlivňují chování a výběr jednotlivce a jaké jsou rozdíly v hodnotách mezi jednotlivými národy. Na základě provedených šetření zavedl Schwartz rozdělení hodnot podle toho, jaký motivační prvek je navzájem spojuje. Toto rozdělení hodnot odvodil od potřeb, které jsou společné všem lidem. Patří sem potřeba přežití, potřeba sociální interakce a naše potřeby jako biologického organismu. Vznikají tak dvě velké skupiny hodnot. První jsou hodnoty individuální, kam patří například moc, bezpečnost, stimulace, hédonismus a druhou skupinu tvoří hodnoty kolektivní, kam lze zařadit tradici, konformitu a spiritualitu.