Prameny práva

4. Prameny práva, pojem, druhy

prameny práva = zdroje škály právních informací

• V pozitivistickém vidění je jediným pramenem práva stát, který svoji normativní vůli projevuje prostřednictvím legislativy, činností soudů

Materiální prameny práva

• vše, co způsobuje, že právo je takové, jaké je, zdroje obsahu práva = důvody, vedoucí k normativní úpravě společenských vztahů

  • - aktuální hospodářské/politické poměry, náboženské fundamenty, historické okolnosti, přírodní katastrofy, ale i bagatelní události z běžného života

• v podstatě společenskohistorický kontext, ve kterém právo vzniká, jsou to především určité zájmy, které se do obsahu práva promítají

Formální prameny práva

• vnější jevová stránka, která je výsledkem specifického procedurálního postupu

• forma (=vnímatelné vyjádření právních pravidel), informační zdroje, jejichž prostřednictvím se dozvídáme o právu a jeho obsahu

• formy, v nichž se právo vyskytuje a jejichž prostřednictvím je můžeme poznávat - zdroje

• Nejdůležitější formální prameny práce: -> faktický význam v ČR (ne precedent -> judikát)

  • Právní předpisy (psané právo)

  • Normativní smlouva (smluvní právo)

  • Precedenty, judikatura (soudcovské právo)

  • Právní obyčeje (obyčejové právo)

• Vedle těchto hl. druhů lze v evropských právních kulturách rozeznat některé další prameny se specifickým významem, které většinou fungují při tvoření soudních rozhodnutí precedentní povahy (jiné prameny práva):

  • Odborná literatura, doktrinální publikace, communis opinio doctorum - v určitých obdobích se jako zvláštní druh uznávaly učené právnické spisy určitých autorů – tzv. communis opinio doctorum. V současnosti – v Anglii – se za pramen práva uznává několik spisů autorů z dávné minulosti (např. Komentář k anglickému právu sira Wiliama Blackstonea z r. 1765).

  • Rozum (ratio)

  • Spravedlnost (equita)

• Poměrem mezi formálními a materiálními prameny se zabývá interpretace práva

• V literatuře se lze shledat s dělením všech pramenů práva tradičně především na psané a nepsané – toto rozlišování ale jen málo odpovídá současné realitě.

• Mezi psané se řadí:

  • zákony a jiné normativní akty,

  • normativní smlouvy,

  • právnická literatura – pokud je uznávána za pramen práva.

• Mezi nepsané náleží pak ostatní druhy

• Již dávno jsou však praxi k dispozici v písemné podobě soudní precedenty a jejich oficiální či jiné sbírky; ve většině zemí za feudalismu byly sepsány kompiláty právních obyčejů.

• V zemích náležejících ke kontinentálně evropskému typu právní kultury se právo tvoří zásadně normativními akty; uplatnění jiných forem závisí na normativních aktech.

• V zemích ovlivněných anglosaským common law, včetně USA, jsou normativní akty také pramenem práva. Ale rozsáhlou právní materii upravují převážně soudní precedenty. V určitých zemích jsou pramenem práva též právní obyčeje nebo i určitá právnická literatura jako v Anglii.