Prameny práva

Legislativní proces tvorby OZV

• A) analýza potřeb, zájmů vyžadujících právní regulaci

• B) vznik konkrétního legislativního záměru

• C) realizace záměru - ta vyžaduje:

  • zpracování návrhu příslušné právní úpravy

  • projednání návrhu

  • přijetí návrhu

  • publikace schváleného právního předpisu - úřední deska obce, věstník právních předpisů kraje

• mnohdy však body A a B jsou vynechány a pouze je přijat a publikován návrh vzorové vyhlášky OKÚ

7. Precedent, normativní smlouva

Právní precedenty (nezpracované)

• Soudní precedens je druh judikátu, tj. soudního rozhodnutí, který je prvním řešením daného případu, dosud právem neupraveného, závazným pro obdobné případy v budoucnosti.

• Je uznáván jako formálně závazný pramen práva v angloamerickém typu právní kultury (judge made law, case law) a v mezinárodním právu

• V kontinentálním typu právní kultury rozhodnutí vyšších soudů nejsou formálně obecně závazná a vymahatelná, ale klíčové judikáty, vytvořené podle zákonů a normativních právních smluv mají quasiprecedenční význam.

• Precedenty jsou charakterizovány dvěma základními znaky, kterými jsou:

  • originálnost (původnost) – precedent je první rozhodnutí v dané věci

  • formální obecná závaznost – precedent je závazný pro obdobné případy

• Precedent je typickým pramenem práva v angloamerické právní kultuře. Každý nižší soud se musí řídit rozhodnutím soudu vyššího. Precedentní rozhodnutí by v zásadě mělo být závazné i pro ten soud (zpravidla nejvyšší), který jej vydal.

• Pro precedenty platí:

  • pozitivní moment: precedenty představují pružný model práva (mezera v právu de lege ferenda může být vyplněna rozhodnutím soudu, i když jednoznačná norma v tzv. psaném právu absentuje)

  • negativní moment: nižší míra právní jistoty, menší předvídatelnost práva, než je tomu v podmínkách stabilizovaného právního systému, náležícímu ke kontinentálnímu typu právní kultury

• Doktrína nazvaná Rule of precedents:

  • Soudy vytvářejí svá precedenční rozhodnutí podle právních principů a eventuelně i právních obyčejů, přičemž značný důraz se klade na racionálnost rozhodnutí a přesvědčivost jeho odůvodnění, proto se ta část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu, nazývá ratio decidendi.

  • Ta část odůvodnění rozhodnutí, která se týká jedinečného případu, řešeného soudem a která nemá obecnou závaznost, se nazývá obiter dictum

  • Zásada stare decisis (setrvat u rozhodnutého) znamená, že precedenční rozhodnutí se aplikuje na podobné případy a nemůže být bezdůvodně měněno, a to ani tím soudem, který jej přijal. Tím je zajištěna stabilita práva