Prameny práva

Normativní smlouvy

• Normativní právní smlouva je druhem smlouvy obsahující právní normy jako obecně závazná pravidla chování (samotná smlouva jako taková jakožto shodný projev vůle dvou nebo několika subjektů práva je zpravidla právní skutečností a jako taková jen zakládá, mění nebo ruší individuální právní vztah, OVŠEM POSTRÁDÁ aspekt obecné závaznosti, normativní význam.)

= jsou psané, normativní a obecně závazné (absolutní); na rozdíl od právních předpisů nevznikají jednostranně, ale je třeba shodná vůle (konsens) minimálně dvou kontrahentů, nikoliv na základě autoritativního rozhodnutí

Znaky: forma, normativnost, obecná závaznost

• Psané: Conditio sine qua non (=nutná podmínka) publikace

• Normativnost: dvojí charakter: vzájemné závazky kontrahentů; obecná závaznost (právní pravidla), v E: závaznost absolutní

Vnitrostátní: alespoň jedna strana je subjekt s legislativní pravomocí

Mezinárodní: uzavírají subjekty mezinárodního práva veřejného (státy, mezivládní mezinárodní org.)

• jsou hlavním a nejdůležitějším pramenem práva mezinárodního (nejvýznamnější – Charta OSN)

• prolínání mezinárodních smluv do práva vnitrostátního -> ústavou stanovený okruh mezinárodních právních smluv, které jsou vnitrostátním pramenem práva (v ČR – podle čl.10 Ústavy jsou ratifikované a vyhlášené

mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem)

• celá struktura EU je vybudována mezinárodními smlouvami

• jejich ustanovení jsou obecná a regulují závazně určitou skupinu společenských vztahů, stejného druhu, neurčitého počtu. Mají podle Ústavy (čl.10) dokonce aplikační přednost před zákonem. U nás je normativní smlouva spojena jak se smlouvami mezinárodními, tak vnitrostátními (kolektivními)

KOLEKTIVNÍ SMLOUVY

• Kolektivní smlouvy jsou cílem a výsledkem kolektivního vyjednávání. Kolektivní vyjednávání je jednou z několika podob společenských vztahů mezi odbory a zaměstnavateli

• Kolektivní smlouvy jsou dvoustranné právní úkony uzavírané mezi odborovými organizacemi (vyššími odborovými orgány či odborovými svazy), na straně jedné a zaměstnavateli (sdružením zaměstnavatelů) na straně druhé, jejichž obsahem je určení mzdových a dalších pracovních podmínek, v rámci, který umožňují předpisy pracovního práva

• Podmínky pro uzavírání kolektivních smluv jsou obsaženy v zákoníku práce. Právní otázky jsou upraveny v zákoně č.2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Zákon upravuje hlavně tu část kolektivního vyjednávání, která je završena uzavřením kolektivní smlouvy

• Subjekty kolektivní smlouvy

  • Kolektivní smlouvy však nejsou závazné (= práva a povinnosti) jen pro odbory a zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance, za kterého smlouvu uzavřel příslušný odborový orgán (tento orgán uzavírá kolektivní smlouvu i za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni)

  • Problémy mohou nastat, jestliže u zaměstnavatele působí více odborových organizací. Pro tyto situace platí, že příslušné odborové orgány mohou vystupovat a jednat s právními důsledky jen společně a ve vzájemné shodě (= vystupují vůči zaměstnavateli jako jeden právní subjekt). Neshodnou-li se odborové organizace navzájem, nemůže být kolektivní smlouva platně uzavřena.

  • U jednoho zaměstnavatele může být uzavřena pouze jedna kolektivní smlouva.

  • Zákon rozlišuje dva druhy kolektivních smluv: kolektivní smlouvy vyššího typu a podnikové kolektivní smlouvy

    • Nižší (podnikové): zaměstnanci podniku x jeho statutární orgán

    • Vyšší – normativní: odborové svazy x svazy zaměstnavatelů