Prameny práva
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Obsah kolektivních smluv
Jde o tři druhy vztahů:
individuální závazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci
kolektivní závazky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci
práva a povinnosti smluvních stran kolektivní smlouvy.
Právní rámec kolektivní smlouvy je velmi benevolentní, vytváří široký prostor pro smluvní volnost stran, které si sami sjednávají obsah konkrétních závazků. Mzdové a pracovněprávní nároky však mohou být upravovány jen v rámci daném právními předpisy.
Pracovněprávní předpisy upravují nároky zaměstnanců trojím způsobem:
kogentně – zde se strany kolektivní smlouvy nemohou odchýlit od znění právní normy vůbec.
relativně kogentně – zde se strany mohou od dispozice normy odchýlit, avšak jen ve směru, který právní norma připouští (př. mzdové ujednání – mantinely – minimální mzda)
dispozitivně – smluvní strany si mohou nároky zaměstnanců upravit podle své vůle.
Platnost kolektivních smluv
Kolektivní smlouva je platná, jestliže je vyhotovena v písemné formě. Podpisy obou smluvních stran musí být na jedné listině. Smlouva je platná okamžikem podpisu.
Neplatná jsou ujednání kolektivní smlouvy, jsou-li v rozporu s právními předpisy. A pakliže se pracovně právní a mzdové nároky odlišují od ujednání kolektivní smlouvy vyššího stupně (když upravují pracovněprávní nároky zaměstnanců v menším rozsahu, než kolektivní smlouva vyššího stupně. Když zaručují zaměstnancům mzdové nároky ve větším rozsahu, než je rozsah stanovený kolektivní smlouvou vyššího stupně)
Účinnost kolektivní smlouvy znamená určení časového úseku, v němž smlouva zakládá práva povinnosti podle svého obsahu. Není-li ve smlouvě tento časový úsek určen, má se za to, že byla sjednána na jeden rok.
VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY:
Mohou a nemusí mít normativní charakter
Dohody mezi státními orgány nebo mezi státním orgánem a soukromoprávními subjekty (méně časté)
Normativní veřejná smlouva obsahuje obecné právní pravidlo (x jiné pouze obligační charakter
8. Mezinárodní smlouvy
dohoda mezi subjekty mezinárodního práva veřejného, kterou se zakládají menší a ruší jejich vzájemná práva a závazky
z vnitrostátního hlediska nelze všechny tyto smlouvy považovat za normativní (některá neobsahují obecně závazná právní pravidla, jen vzájemné závazky obou stran)
monistické/dualistické státy (viz 11)
důležitost mezinárodních smluv jako součástí vnitrostátních právních řádů stále roste spolu s postupující mezinárodní integrací
Subjekty
svrchované státy (plná svrchovanost = ius contrahendi)
mezinárodní organizace (rozsah zmocnění)
polosuverénní jednotky - povstalci
Názvy
úmluva (o smluvním právu, obvykle mnohostranná)
smlouva (bi/multilaterální, např. o nešíření jaderných zbraní)
charta (významná mnohostranná = OSN)