Právní vztahy

18. Právní vtahy + 23. Struktura PV + 24. Charakter právních vztahů, právní subjektivita -> podle NOZ Pasivní a aktivní status

• Právem upravený vzájemný vztah dvou a více osob – nositelů právní subjektivity

• Jeden z nejvýznamnějších způsobů realizace práva je prostřednictvím právních vztahů

• Jejich prostřednictvím právo aplikují všechny subjekty (veř. i soukr. sféra)

• zvláštní druhy společenských vztahů, které jsou regulovány právními normami (PN je obligatorní – nutný prvek právního vztahu) -> Lidé zde vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností

• Střetávání abstraktní vůle zákonodárce s konkrétní vůlí subjektů a konfrontace skutečnosti (skutečné společenské vztahy) s PN

• je pro ně charakteristické, že jsou volní (projevuje se zde vůle subjektů právních vztahů) a jsou regulativní (zaměřené na regulaci urč. typu spol. vztahů)

2 hlavní skupiny:

• statusové – týkají se osob – postavení subjektů, př. Rodičovství

• závazkové – obligační, týkají se zejména uzavíráním smluv – součástí je závazek (př. Uhradit kupní cenu za dodané zboží)

Funkce právního vztahu:

• vytvoření rovného, právního prostředí; vytvoření předpokladů pro uplatnění mechanismu státního donucení

• Soulad vztahů s právními normami vyvolá předvídatelnost uspořádání vztahů a subjekty se v nich budou moci snáze orientovat (reg. charakter)

Charakter

• Regulativní – nejdůležitější úloha práva: regulace = usměrňování, stanovení příkazů, zákazů nebo oprávnění

  • Pozitivní působení (konstruktivní) – vytváření předpokladů, náležitostí a obsahu právního poměru -> konkrétní (relativní) vztah, typicky v rámci soukromoprávních vztazích

  • Negativní působení – respektování zákazu v jednotlivých skutkových podstatách trestných činů v trestním právu

• Volní – v právních vztazích se plně projevuje vůle adresátů; ačkoli právní vztahy nevznikají pouze volním rozhodnutím, je na vůli subjektu, jakou konkrétní podobu bude vztah mít -> subjekt vztah modifikuje a upravuje svým zájmům

Znaky právního vztahu (kromě regulativního a volního charakteru)

• Existence právní normy – pokud se jedná o vztah, který není regulován PN, pak se nejedná o PV

• Individuální charakter – právní vztahy představují způsob, jakým se právo aplikuje; každý právní vztah je jedinečný, vždy záleží, jak je konkrétní subjekt použije k upravení svých poměrů

• Strukturovanost – právní vztah má precizní vnitřní strukturu – prvky a předpoklady = podmínky, které musí být splněny, aby mohl vzniknout a existovat PV

Absolutní a relativní právní vztah

• Absolutní právní vztah – charakteristický všeobecností, absolutní práva a povinnosti se stanovují a garantují vůči všem

• Relativní právní vztah – konkrétní subjekty, PV s určitými subjekty, jehož obsahem jsou určitá práva a jim korespondující povinnosti – konkretizace žádoucího modelu chování (absolutní PV) na konkrétní proměnlivou životní realitu (relativní PV)