Právní vztahy

• Objekty právního vztahu

  • Jsou příčinou, důvodem, stimulem vstupu do PV – subjekt usiluje o uspokojení potřeb

  • Objekt je to, k čemu směřují práva a povinnosti subjektůdaného právního vztahu (věci – viz níže, výsledky tvůrčí duševní činnosti (umělecká díla), hodnoty lidské osobnosti (život, zdraví, čest), chování a jeho výsledky (služby), hmotné objekty, které jsou živými tkáněmi (transplantáty)

  • Primární objekt – lidské chování

  • Sekundární objekt – předmět, důvod, pro který subjekty do vztahu vstupují

    • věci – vše, co je odlišné od osob a slouží potřebě lidí

      • Dělí se na movité a nemovité. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem -> nelze je přenést z místa bez porušení podstaty

    • zvířata – nejsou věcmi podle NOZ – živý tvor nadaný smysly

    • výsledky tvůrčí duševní činnosti – vynálezy, objevy, umělecká díla – předmětem práva autorského a vynálezeckého

    • chování a výsledek chování – spočívá i ve zdržení se chování, př. Povinnost předložit doklady

    • činnosti sloužící k uspokojení potřeb občanů

    • hodnoty lidské osobnosti – nemajetkové povahy jako zdraví (pojistná smlouva), čest, důstojnost

    • hmotné objekty, které jsou živými tkáněmi, ale nelze je kvalifikovat jako věci transplantáty

• Obsah právního vztahu

= oprávnění a povinnosti subjektů

• Oprávnění – subjektivní právo = právem upravená možnost chování subjektu/normou přiznaná míra možnosti chování subjektu

  • Dvojí způsob:

    • směřující bezprostředně k uspokojování zájmů a potřeb oprávněného (nakládání věcí)

    • možnost požadovat od jiného, aby něco konal, nekonal, dal nebo strpěl.

    • Naturální obligace = subjektivní právo domáhat se ochrany od státu

  • Oprávnění (subjektivní právo) může být absolutní a relativní.

    • Absolutní -> oprávnění určitého subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu subjektů, resp. všech ostatních, směřující k tomu, aby subjekty povinnosti něco nekonaly, tj. něčeho se zdržely

    • relativnímu oprávnění odpovídá právní povinnost určitého subjektu.

  • Skutečné chování, které odpovídá možnosti chování dané rámcem oprávnění, nazýváme výkonem práva

• Právní povinnost

  • znamená nutnost subjektu právního vztahu chovat se tak, jak jej k tomu právní norma zavazuje; pokud tak nečiní, státní aparát jej k tomu donutí

  • DRUHY právních povinností:

    • dare – povinnost něco dát

    • facere/non facere – povinnost něco konat/nekonat,

    • omnitere – povinnost zdržet se chování

    • pati – povinnost strpět určité chování

V právním vztahu odpovídá zpravidla povinnost subjektu oprávnění jiného subjektu právního vztahu.

28. Právní skutečnosti

Právní vztah je vztah spočívající na právní normě.

Právní skutečnosti

• v hypotéze právní normy předvídané (přírodní nebo společenské) podmínky (okolnosti), které způsobují vznik, změnu nebo zánik právního vztahu

• nejedná se o obligatorní předpoklady, některé PV vznikají, mění se či zanikají přímo působením právní normy – EX LEGE (bez nutnosti působení právní skutečnosti)

• právo spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu i s neexistujícími jevy – tzv. fikce (předem se ví, že skutečnost nenastala, ale právo s tím přesto spojuje určitý právní následek) – např. otázka náhradního doručení – když pošta předepsaným způsobem vyrozumí povinnost vyzvednout doporučenou zásilku, osoba si však zásilku do určité doby nevyzvedne, má se za to, že zásilka je doručena, i když se ví, že doručena nebyla