8. Kvalitativní výzkum - Okrajové sociální skupiny

Kvalitativní výzkum okrajové sociální okrajové kultury

Kvalitativní sociologický výzkum je takový výzkum, kde se zaměřuje na získání poznatků určité skupiny na základě nejčastěji zúčastněného pozorování. Tento výzkum proto odráží každodenní život skupin, společností, jednotlivců. Rolí pozorovatele je poznat logiku, vztahy, hierarchii a pravidla skupiny.

Zásadním rozdílem mezi výsledky výzkumu kvalitativního a kvantitativního je takový, že kvalitativní průzkum se zaměřuje na spolehlivější informace, neboť toto zkoumání probíhá mnohem více do hloubky, pozorujeme zevnitř, a ne jenom vně. Zatímco u kvantitativního průzkumu se zaměřujeme na obecnosti. Například pokud si položíme otázku: zda jsou všichni vězni zlí. Tak kvantitativně můžeme říci ano, všichni se dopustili protiprávního jednání, avšak pokud na tuto otázku nahlédneme kvalitativně zjistili bychom, důvody konkrétních jednotlivců, zda-li kradli, aby zabezpečili rodinu nebo protože páchali zločin vědomě se zlým úmyslem. Při výzkumu tohoto druhu je také důležité pohlížet na objekty výzkumu, nejen jako příslušníky oné skupiny, ale také jako na lidi s vlastní důstojností, kteří se snaží o zachování svého lidství.

Výsledky kvalitativního výzkumu nemůžeme považovat za charakteristické pro například celou populaci nebo určitou skupinu lidí, neboť předmětem výzkumu je konkrétní skupina, jedinci.

Nejvýznamnějším sociologem, který se zabýval problematikou okrajových sociálních kultur právě kvalitativním výzkumem, je rakouský sociolog Roland Girtler. Sám Girtler se vyhýbá označení „subkultury“, protože předpona „sub“ poukazuje na nízké společenské postavení dané kultury. Proto používá pojem „okraj“, neboť lidé, kteří náleží do „neslušných kultur“ mohou získat velké uznání většinovou společností – například pytláci nebo majitelé nevěstinců.1 Girtler se zabývá zejména těmito skupinami - bezdomovci, vězni, pytláky, fanoušky sportovních týmů, prostitutkami a pasáky, pašeráky. Dle Girtlera to ovšem mohou být také studentské spolky, skupiny dělníků, kteří si již tradičně po práci společně vyšli do své oblíbené hospody.

Americký sociolog Robert K. Merton charakterizuje způsob jakým se jedinec stává příslušníkem okrajové sociální kultury. 2 Pro jedince z chudých sociálních vrstev je obtížné dosáhnout vysokého společenského postavení, neboť jim chybí předpoklady jako vzdělání, dědictví a podobně. Kriminalita se jim jeví jako způsob, jak přijít k prostředkům umožňujícím jim užívání požitků celospolečenské prestiže. Další možností vyrovnání se je „společenský únik“. Člověk se vzdá úsilí a „stáhne se“ a stane se například vagabundem, bezdomovcem, …

„Teorie nálepkování“ vychází z toho, že je to právě společnost, která přidělí těmto lidem atribut „outsidera“, neboť společnost je vnímá jako jedince, kteří porušují ne jenom trestní zákony, ale i každodenní pravidla, ku přikladu prostitutka nechce slyšet o sexuální umírněnosti a bezdomovec zase o hygieně. Příslušníci okrajových skupin jsou spolu spojeny různými symboly a rituály, zájmy a způsobem života, oblečením nebo specifickou řečí. Zmíněná specifická řeč je velice důležitá pro každodenní fungování v rámci skupiny. Znalost specifické slovní zásoby je brána jako předpoklad pro členství v skupině. Jedinci, kteří řeč neovládají nejsou ve skupině bráni za důvěryhodné osoby. Tato řeč může plnit také funkci ochrany dané skupiny vůči orgánům státních úřadů.