8. Kvalitativní výzkum - Okrajové sociální skupiny

Velkoměstští bezdomovci

Bezdomovci, taktéž vagabundi, žebráci, nádražáci, somráci a houmlesáci. Lidé většinou muži se stanou touto osobou většinou z důvodu rezignace nebo z nějakých osobních důvodů (pobyt ve vězení, rodinné konflikty, alkoholismus, ...). Tito lidé se posléze snaží navázat kontakt s lidmi, kteří mají obdobné problémy. Výše zmíněná skupina se zdržuje nejčastěji na nádražích, v parcích a ostatních veřejných prostranstvích z důvodů velké koncentrace lidí.

Naplní dne této okrajové skupiny je zejména alkohol, avšak na něj si musí nějakým způsobem vydělat a to právě žebrotou, veškeré vyžebrané peníze většinou putují na alkohol a nezbude na jídlo. Jídlo získávají vyhledáváním klášterů, které podávají tzv. „klášterní polévku“ zdarma pro potřebné. Bezdomovci si našli vychytralý způsob, jak získat potravu a to obcházením několika takových klášterů za den.3 Ač bezdomovci nejsou zbožní, tak pro ně zbožnost představuje prostředek získávání obživy.

Velmi časté jsou střety s policisty a při těchto setkáních dochází až k přílišnému vyjadřování uctivosti k orgánu veřejné bezpečnosti.

Charakteristické je také hierarchické uspořádání uvnitř skupiny, uspořádání závisí na délce pobytu „na ulici“ a také na schopnostech při žebrání. Nejvýše postavení mají možnost žebrat na lukrativnějších místech, např. u kostelů po bohoslužbách.

Obyvatelé věznic

Vězení je totální instituce v tom smyslu, že člověk ve vězení podléhá absolutní kontrolu a má zásadně omezenou svobodu pohybu, hlavně toto je důvod, proč je zde způsob života jiný. I v této skupině nalezneme silně hierarchickou strukturu. Existují přinejmenším dvě základní hlediska určení postavení vězně. Jedním z nich je zločin, kvůli kterému se dotyčný do vězení dostal. Vysoce uznávány jsou zločiny týkající se peněz, například bankovní loupež, na konci řetězce pak nalezneme jedince, kteří se provinili zvláště surovou vraždou, zejména vraždou ženy či dítěte, nebo například pedofilové. Druhým hlediskem může být uložená délka trestu a čas, který odsouzenému zbývá.

Významnou roli ve „vězeňském životě“ hrají peníze. K čemu jsou člověku ve vězení peníze, když jeho svoboda je omezená? Pokud má vězeň prostředky, může si uplacením dozorců zajistit jejich loajalitu a dále může prostředky utratit za zboží na černém trhu, který samozřejmě ve věznicích funguje.

Život ve věznici je obtížný i z toho důvodu, že má člověk nepředstavitelné množství volného času. Možnostmi, jak trávit volný čas, může být hrání karet, posilování, popíjení „podomácku“ vytvořené kořalky, či amatérské tetování. Další činností, ke které obyvatelé věznic inklinují, je rozvoj duchovna, především prostřednictvím náboženství. Někteří vězni, ač v osobním životě nevěřící nebo náboženství nepraktikující, se pokouší najít nový smysl života prostřednictvím víry. Vězni také mohou emocionálně přilnout k vězeňskému faráři, který jejich nově nabytou víru personifikuje. Na druhou stranu je opět typické, že vězni, kteří se obrátí k duchovnu, se mohou od ostatních vězňů dočkat posměchu či šikany.