Vypracované otázky

• soc. kontrola se dále dělí na: vnitřní (svědomí) a vnější (okolí), vnější se dále dělí na:

•

formální: policie, soudy, úřady, které dávají oprávnění k urč. činnosti

•

neformální: rodina, přátelé, veřejnost

• socializace má i své problematické důsledky —> lze se velmi úspěšně socializovat do “špatné” 

skupiny —> hovoříme o tzv. deviantní socializaci, kde jsou nejznámější dva scénáře:

• první - jednotlivci se nedaří integrovat do dominantní společnosti, a tak dává 

přednost alternativní společnosti (hl. aktérem je deviant)

• druhá - výsledek vypuzení jedince z dominantní společnosti (aktivní podíl 

sociálního okolí), která mu neumožňuje nápravu svých chyb

Hlavní systémy soc. kontroly: právo, morálka, zvyky, tradice, náboženství, ideologie, povolání, 
rodina, vrstevníci, etc.

Koncepty soc. kontroly a práva

• jednotlivé soc. směry chápou tento problém rozdílně:

• Strukturální funkcionalismus považuje sociální kontrolu za schopnost reagovat sankcemi na 

deviaci nebo schopnost sociálních skupin zajistit účinnost norem

• Teorie konfliktu jsou rozvíjeny s cílem stanovit možnosti a podmínky regulace průběhu konfliktů 

ve společnosti.

• Interpretativní sociologie přesunuje problematiku kontroly a dohledu z globálních souvislostí do 

všední reality běžného dne

Radikální pohled na sociální kontrolu zastává Stanley Cohen - chápe pojem sociální kontroly 
velmi široce. Obsahuje: internalizaci, socializaci, vzdělání, světový názor, formování člověka ve 
skupině sobě rovných a také operace speciálních agentur (policie, právo). 

38. Prostředky soc. kontroly 

- Univerzálním kulturním prostředkem k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti je 

proces socializace (enkulturace).

- Bez uspokojivé socializace zůstávají individua neschopna vstupovat do běžných interakcí s 

druhými členy skupiny —> vznikají soc. narušení jedinci.