Výpisky na zkoušku
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
hlavní cíl - vytvořit na historických i myšlenkových základech justiniánských pramenů harmonicky propracovaný systém soukromého práva
systém se opíral o tři základní body - 1. výrazné odlišení práv věcných jako práv absolutních od právních vztahů vycházejících z obligačních závazků, 2. obecná část - vykládány nejobecnější právní pojmy, 3. postavení rodinného a dědického práva
Savignyho nejvýznamnější žák - Georg Friedrich Puchta = je zakladatel pojmové jurisprudence německé pandektistiky
další představitelé: Karl Adolf v. Vangerow, Heinrich Dernburg, Bernhard Windscheid, Karl Friedrich Eichhorn, Carl Joseph Anton Mittermaier, Georg Beseler nebo Otto v. Gierke
Význam pro vývoj občanského práva
-
1863 byl vyhlášen saský občanský zákoník, který byl silně pod vlivem pandektistiky
-
došlo k politickému sjednocení Německa, což vytvořilo předpoklady pro právní sjednocení → pandektistika začíná ztrácet svůj vliv
-
příprava nové kodifikace proběhla v několika stupních, až třetí byl úspěšný → výsledkem byl německý občanský zákoník = Bürgerliches Gesetzbuch für das Deutsche Reich – r. 1895 (platnost od r. 1900) - vycházel plně z liberalismu 19. stol, bylo obtížné proniknout do jeho obsahu, nepřehledný, nemohl se stát kodifikací přístupnou širší veřejností
-
zákoník byl systematicky upraven podle pandektního pětičlenného schématu
-
tento zákoník uzavřel vývoj, který na evropském kontinentě vytvořil moderní soukromé právo
-
1907 byl přijat švýcarský občanský zákoník - Zivilgesetzbuch, který upravoval právo osob, právo rodinné, dědické a věcné
Občanskoprávní kodifikace z přelomu 19. a 20. století (BGB, ZGB)
Občanskoprávní kodifikace z přelomu 19. a 20. století:
-
německý Bürgerliches Gesetzbuch (1896)
-
švýcarský Zivilgesetzbuch (1907, 1911)
(BGB, Německý občanský zákoník, 1896):
nabyl účinnost v roce 1900, patří k nejvýznamnějším občanskoprávním kodifikacím
velmi obsáhlé a kvalitní dílo, inspirovalo i zákonodárce v jiných zemích (Švýcarsko [→ZGB], Rakousko, Brazílie, Japonsko)
jiná legislativní technika, zcela nová systematika
uváděl ho rozsáhlý uvozovací zákon (218 čl.) a vlastní text sestával z pěti knih a 2385 §
1. kniha Všeobecná část (§ 1 – 240)
2. kniha Závazkové vztahy (§ 241 – 853)
3. kniha Věcné právo (§ 854 – 1296)
4. kniha Rodinné právo (§ 1297 – 1921)
5. kniha Dědické právo (§ 1922 – 2385)
mísily se v něm prvky liberalismu 19. století a německé pandektistiky
vycházel z osvědčených principů – soukromé autonomie občana, smluvní svobody a ochrany soukromého vlastnictví
Odlišnosti od francouzského občanského zákoníku:
nová (z pandektistiky odvozená) systematika (zejména zařazení obecné části)
forma – zákonodárce jej propracoval do všech podrobností → i negativní důsledek –práce ztrácela jasnost a přehlednost francouzského zákoníku, navíc často používány obecné a nejednoznačné pojmy („dobré mravy“, „věrnost a víra“, „důležité důvody“)
V. Urfus: „byl zákoníkem vzdělaných a kvalifikovaných juristů; platilo to nejen o jeho tvůrcích, ale také o jeho uživatelích“