Výpisky na zkoušku

1. Politický a ústavní vývoj v Itálii v první polovině 20. století

Italské království v letech 1861 – 1918

• problémy v zahraniční i domácí politice

• hluboká ekonomická propast mezi vyspělým severem (průmysl) a zaostalým jihem, chybějící komunikace (cesty)

• Benátsko zůstává mimo jednotný stát do roku 1866

• 1870 – připojení Říma

Sardinský status

• ústava jednotného italského státu vznikla převzetím a formulační úpravou Sardinského statutu (vyhlášeného v r. 1848 sardinským králem Karlem Albertem)

• Parlament – dvoukomorový; královský senát – jmenovaný panovníkem; sněmovna reprezentantů – volená muži

• Do roku 1882 ve volbách vysoký majetkový, věkový a vzdělanostní cenzus, voliči (muži) tvořili jen 2% obyvatelstva

• 1912 – už mohli volit téměř všichni muži starší třiceti let

• Územní správa – hlavní roli hráli prefekti jednotlivých oblastí

• Od 70. let 19. století se prosazovala parlamentní forma vládnutí

• v 80. letech 19. století opět vzrůst úlohy výkonné moci

• Na přelomu století: vznik jediné předválečné politické strany – Italská socialistická strana sociální zákony (omezení práce žen a dětí, noční práce a práce ve svátcích, úrazové pojištění, znárodnění železnice a spojů)

• 1901 – zákon o pravomocích vlády

1. světová válka

• vzrůst úlohy vlády (vydávání aktů nahrazujících zákony)

Poválečné období (po 1. světové válce)

• stále konstituční monarchie

• ekonomické a politické problémy – sociální protesty včetně stávek (roky 1919 + 1920 označovány jako Rudá dvouletka)

• rozčarování z poválečných mírových jednání – nesplnění slibů z Londýnské dohody z roku 1915, tj. uznané nároky na Tyrolsko, Istrii, část Dalmácie a Slovinsko)

• Vznik další politické strany – Lidová strana, profilace komunistů

• Italská sociální republika (republika Salo) - trvala od října 1943 až do konce dubna 1945

Vztah státu a církve

• Do roku 1929 rozpory díky Garančnímu zákonu z r. 1871, který odmítnut papežem (Pius IX do své smrti nevstoupil na italskou půdu). Vznikla tedy tzv. Římská otázka, která vyvolávala trvalé napětí mezi papežem a italským státem.

• V roce 1929 vyřešené tzv. Lateránskými smlouvami (byly tři):

  • smlouva politická (katolické náboženství je jediným státním náboženstvím, uznání papežovy autority v mezinárodní oblasti, zřízení tzv. Vatikánské obce s papežovou jurisdikcí)

  • konkordát (uznání pravomoci církve ve věcech církevních, povinné náboženství na školách atd.) – revidován v r. 1984

  • Finanční smlouva (finanční podpora papeže)

1. Ústavní, právní a politický systém fašistické Itálie

• BENITO MUSSOLINI- původně soc. strana- 1914 se s ní rozešel (podporoval vstup do války)

• 1919- založení BOJOVÉHO SVAZU – základ fašistického hnutí (všechny oslovilo – všeobecné volební právo i pro ženy, snížení vol. hranice na 18 resp. na 25 let, svolání ústavodárného shromáždění, zrušení senátu, 8 hod. pracovní doba, stanovení min. mzdy,…) – lidé přijali, protože se jim to zdálo lepší než komunismus

• 28. 10. 1922- pochod na Řím (fašistické squadry)–> Mussolini jmenován předsedou vlády

• Konec 1922 – prosazení zmocňovacího zákona (vláda mohla dočasně vydávat nařízení s mocí zákona)

• Modifikace volebního zákona – politická strana, která získala alespoň 1/3 hlasů, dostala 2/3 mandátů – ve volbách 1924 se to fašistům podařilo

• 1923 – squadristé – jádro nově zřízené dobrovolné milice

• Přestal být funkční parlament (odešli z něj na protest socialističtí, demokratičtí a lidovečtí poslanci + Mussolini se rozhodl zavést diktátorský režim

• 1925-1926 – odsunut parlament ->král a vláda dostali právo vydávat zákony, nebo dekrety s mocí zákona

• Předseda vlády – nebyl odpovědný parlamentu, ale jen králi (měl i další funkce)

• Ostatní ministři (museli být členy VELKÉ FAŠISTICKÉ RADY - předsedou byl DUCE –> byli mu podřízení)

• Fašisté zlikvidovali ostatní pol. strany + obnovili ukládání trestu smrti a zřídili zvláštní soud (tribunál)

• Zrušení orgánů místní samosprávy – na jejich místo vláda jmenovala úředníky (podesty

• Občanské svobody - osobní svoboda omezována squadristy a zřízením koncentračních táborů pro nepohodlné osoby; svoboda pobytu (zákon o administrativním vysídlení

• Fašisté nikdy formálně nezrušili starou italskou ústavu

• Navenek syndikátní, od 30. Let korporativní stát, měl propojit zájmy celé společnosti a získat je pro budování Velkého italského imperia

• Uspořádání – vycházelo hl. z královského dekretu o právní organizaci kolektivních pracovních vztahů (1926) a Charty práce (1927); spočívalo ve vytvoření 22 korporací (zařazeny do nich syndikáty- organizace sdružující zaměstnance a zaměstnavatele v jednotlivých oborech a výrobních odvětvích) –> celý systém završovala Národní rada korporací

• Parlament- nepotřebný orgán, zachovával se jen kvůli zahraničí - jeho odpovídající složení zajistila reforma politických zastupitelstev z roku 1928 (syndikáty navrhly 1000 kandidátů do posl. Sněmovny – z nich Velkou fašistickou radou vybráno 400) –> poslanecká sněmovna se nelíbila Mussolinimu –> 1939- místo sněmovny – KOMORA ITALSKÉHO SVAZKU A KORPORACÍ (650 členů – jmenoval je předseda vlády, mohl je i kdykoli rozpustit) + formálně zachován SENÁT (na řízení státních záležitostí neměl žádný vliv)

• Rozhodující kolektivní orgán – VELKÁ FAŠISTICKÁ RADA (v čele Mussolini)

• 1928 – král vymezil postavení rady- mohla řídit a sjednocovat veškeré dění ve