Latinské věty_vysvětlení (z+zk)

ŘÍMAN - VĚTY 

1) Ius publicum id est quod as statum rei romanae spectat, ius privatum ad 

utilitatem singulorum partinet 

-

Veřejné právo je to, které se týká všech, soukromé právo se vztahuje ku 
prospěchu jednotlivců 
→ z této zásady vychází současné dělení práva na soukromé a veřejné 

2) Pacta sunt servanda 

-

Úmluvy se musí dodržovat 

-

podstata smluv a závazků → pokud by se nedodržovaly uzavřené dohody, 
nemohl by existovat obchod ani společenské vztahy 

-

zásada vznikla až v 17. století, Hugo Grotius 

3) Ignoratia iuris non praesumitur nec toleratur 

-

Neznalost zákona se nepředpokládá ani netoleruje 

-

Návrh zákona byl jeho navrhovatelem (rogátorem) vystaven na veřejném 
místě s dostatečným předstihem před následným hlasováním, aby si ho 
každý mohl důkladně prostudovat. Následně probíhalo na komiciích 
hlasování, kde byl návrh znovu čten, tudíž po celém procesu a následním 
schválením zákona se předpokládalo, že je každý občas se zákonem 
dostatečně seznámen 

-

naše “neznalost zákona neomlouvá” 

4) Servus nullum caput habet 

-

otrok nemá právní subjektivitu 

-

otrok není v římském právu člověkem, ale věcí, tudíž nemohl být subjektem 
práva (nebyl způsobilý mít práva a povinosti, nebyl právní osobností), ale byl 
jejich objektem 

5) Fur semper est in mora 

-

Zloděj je stále v prodlení 

-

Zloděje stále postihuje zvýšená odpovědnost, která obyčejného dlužníka 
postihuje pouze v prodlení → ručí za všech okolností (i za náhodný) zánik 
věci + musí vydat plody, které během prodlení vytěžil + pokud jde o peněžitý 
závazek, musí platit úrok z prodlení 

6) Genus perire non censetur 

-

Soudí se, že druhově (genericky) určené nezaniká