Latinské věty_vysvětlení (z+zk)

24)  

​Nemini res sua servit 

-

Nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci 

-

služebnost může být zřízena pouze k věci cizí, tedy vlastník a ten, kdo je za 
služebnost odpovědný, musejí být dvě různé osoby, nebo dojde k zániku 
služebnosti 

25)  Nasciturus iam pro nato habetur 

-

ten, kdo se má narodit, považuje se už za narozeného 

-

důležité pro dědické právo, kdy má například ještě nenarozené dítě dědit (je 
ustanoven tzv. “opatrovník břicha”), přičemž dědí, pokud se narodí živé (i 
kdyby se narodilo živé a následně zemřelo), avšak pokud se narodí mrtvé, 
počítá se s ním, jako by nikdy neexistovalo 

26)  Qui tacet consentire videtur (ubi loqui potuit et debuit) 

-

kdo mlčí, když mohl mluvit a měl, zřejmě souhlasí 

-

“mlčení znamená souhlas” 

27)  Casum sentit dominus 

-

za náhodnou škodu odpovídá vlastník 

-

škodu způsobenou náhodnou událostí hradí vlastník a ne ten, kdo ji 
nezaviněně způsobil 

28)  Periculum est emptoris 

-

nebezpečí postihuje kupce, nebezpečí je na kupci 

-

pokud dojde k náhodnému zničení věci, prodávající za to již nezodpovídá (ale 
jen pokud dojde k náhodnému poničení, jinak zodpovídá prodávající) → 
zájem kupujícího si věc co nejdříve vyzvednout 

29)  Semel heres semper heres 

-

jednou dědic, vždycky dědic → jakmile dědic dědictví přijme, nelze ho již 
odmítnout + dědictví je “vlastnost”, které se nelze vzdát, nelze být dědicem 
jen na určitý čas 

30)  Solvere dicimus eum, qui fecit quod facere promisit 

-

říkáme, že plnil ten, kdo udělal, co slíbil 

-

např.: K plnění smlouvy došlo ve chvíli, kdy kupující splnil slib dát 
prodávajícímu sluvenou částku a prodávající splnil slib převést na kupujícího 
vlastnické právo