Anglie

Anglie – Velká Británie

Raný středověký stát

Anglosaská království 5. – 10. Století

Britania byl latinský název souostroví; Velká Británie se používala od spojení Skotska a Anglie v 17. Stol. (Jakub I. Stuart); od 1801 do 1922 se používá Spojené Království Velké Británie a Irska

Všeobecná charakteristika vývoje

• Keltské obyvatelstvo souostroví napadáno germánskými obyvateli - Jutové, Sasové, Anglové -> Anglie

• V polovině 6. Století zde existuje 7 státečků (heptarchie): Kent, Sussex, Essex, Wessex, East Anglia, Mercia a Northumbria

• Wessexský král státečky sjednotil, ale bránili tomu Vikingové z Dánska; chtěli obsadit celé území, ale byli zastaveni Alfrédem Velikým, uzavřel s nimi v roce 878 mír ve Wedmore

• Danelaw – hranice mezi Alfrédovým panstvím a Dány; danegeld – platil Dánům za udržení míru; jeho nástupci ho přestali odvádět, ale financovali jím boje proti Dánům (stal se základem daně z majetku

• Dánský král Sven si podmanil celou zemi, ale po jeho smrti se území rozpadlo

• Witan zvolila Edvarda Vyznavače (založil Westminster Abbey); vládla spíše rodina Godwinů

• Po něm nastupuje Harold Gowineson; kterého nomádský vévoda Vilém porazil v roce 1066 v bitvě u Hastings a Harold byl zabit (Vilém byl schopný vojevůdce – manévr klamného ústupu)

Systém státních orgánů

• Velká rada – witan, představitelé tvořící se šlechty; lidové shromáždění; členové královské rodiny volili krále

• Panovníkova družina – jádrem moci ve státě (erols – stará rodová šlechta; gesiths – ostatní družiníci)

• Setniny, vesnické občiny – nižší jednotky místní správy

• Hrabství – hrabě; vyšší jednotky; šerif – prosazoval panovníkovu vůli

• Velkostatkáři – pozemková vrchnost, uplatňovali soudní pravomoc

Právo

• Anglosaské právo – obyčejové; jako důkazy ordály

• Wergeld – platil se za usmrcení osoby; podle společenského postavení oběti

• Alfrédův zákoník Book of Laws – pokus spojit zákony Mojžíšovy, právo kanonické a domácí právní obyčeje; hlavní zásada: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim – tím se měl řídit soudce a vžít se do role žalobce, uvážit, jaký rozsudek by ho uspokojil

Normanská Anglie 11. – 12. Století

Všeobecná charakteristika vývoje

• Vznikající feudalismus; rozdíl mezi feudálním pánem a poddaným byl většinou i rozdílem národnostním: keltské obyvatelstvo vůči Anglosasům, pak Anglosasové vůči Normanům

• Rozmach feudálních vztahů je spojen s dobytím Anglie Normany

• Lenní zřízení se stalo nástrojem, kterým podmanitelé ovládli dobytou zemi – upevnilo panovníkovu moc

• Vilém I. Dobyvatel si přisvojil veškerou anglickou půdu a učinil ji svým vlastnictvím; čtvrtinu si nechal, zbytek rozdělil mezi šlechtu a duchovenstvo; ti s ní měli nakládat podle sebe (svobodná držba)

• Přímí vazalové postupovali svou držbu dalším vazalům, tito vazalové byli vojenskou povinností vázáni přímo ke králi (také peněžní poplatky)

• Vilém I., který byl vazalem fr. Krále, se vyhnul zásadě ,,vazal mého vazala není mým vazalem’’ (vazalové by byli povinni uplatnit vůli svrchovaného vazala i třeba proti králi); přiděloval malá léna (uchoval si silnou moc)

• Kniha posledního soudu – 1086; cílem bylo zjistit daňovou schopnost země a získat přehled o rozdělení pozemkové držby (cena statků, počet osob, počet lesů mlýnů etc.) – popis majetku celé Anglie; 9300 dvorců, 1,5 mil. Obyvatel

• oslabení panovníkovi moci v letech 1087 až 1100 do nástupu Jindřicha I.; po jeho smrti občanská válka (1135-1154; panoval Štěpán z Blois) do nástupu Jindřicha II. Plantageneta; ten vládl i v Anjou a Maine (ve Francii) a další; byl nejmocnějším leníkem, mocnější než jeho senior (fr. Král); provedl spoustu reforem

• Jindřich standardizoval množství a druh okamžitě použitelné výzbroje jednotlivého muže podle majetku

• Štítovné – možnost vykoupit se z vojenské povinnosti -> získal peníze na vojska z placených bojovníků; nemusel využívat nespolehlivé oddíly zemské či lenní hotovosti

• Clarendonské konstituce – 1164; pokus o podrobení církve panovnické moci (schvalování jmenovaných biskupů, omezení církevní jurisdikce ve věcech trestných činů duchovních osob i v civilních sporech); spor, musel ustoupit; odvolal ta ustanovení, která se týkala příslušnosti královských soudů pro vyslýchání a trestání duchovních