Teorie práva - připrava na zápočet v pdf

téhož právního odvětví či nakonec kdekoliv v právním řádu) 

Státní orgán výjimečně při rozhodování individuálního případu může zjistit, že normativní akt na 
takový případ nepamatuje. Může se stát, že pro složitost spol. vztahů a obecnost PN se nepřihlédne 
při vydání normativního aktu ke všem případům, které mohou nastat. Soud je ale povinen vzniklou 
situaci řešit, a to na základě jistých právních zásad a právní metodou. 

Zjištění takových případů může ovšem někdy vést ke zdokonalení právní úpravy a k vydání nových 
právních předpisů. 

V některých právních odvětvích se proto připouští rozhodnutí věci výslovně právem neupravené na 
základě aplikace práva podle analogie. Analogií zákona nazýváme postup, při němž se použije PN, 
která předvídá případ nejpodobnější (analogický). Zákon je tedy aplikován na případ, který není 
výslovně upravován, ale odlišuje se od případů upravovaných jen některými druhotnými 
nepodstatnými znaky. 

Analogie zákona spočívá tedy na logických závěrech dosažených induktivní a deduktivní metodou; od 
PN se analogicky nejprve vyvozuje obecnější právní pravidlo dopadající na řešený případ a od tohoto 
obecnějšího pravidla se dochází k řešení případu analogií. 

Analogií práva se nazývá postup, při němž (neboť neexistuje ani taková norma, která by upravovala 
obdobné vztahy) se věc řeší na základě principů právního odvětví, popřípadě na základě obecných 
principů práva a smyslu systému právních pravidel. 

V platném českém právu je vyloučena aplikace podle analogie v oblasti trestního práva, pokud jde o 
posuzování trestnosti činu a stanovení trestu. Trestní právo se spravuje zásadně zásadou nullum 
crimen sine lege. Při posouzení trestnosti je tedy analogie vyloučena. 

Použití analogie v ostatních odvětvích práva veřejného, zejména pokud by se tak zhoršovalo právní 
postavení občana, se podle převažujících názorů nepřipouští. Použití analogie v právu procesním však