Teorie práva - připrava na zápočet v pdf
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Proto je účelem interpretace zejména správná praktická realizace právních norem.
Interpretace „dotváří“ právní normu, slaďuje ji s realitou.
„Správná“ interpretace = udílení pravdivého významu znakům. Zde je třeba znát :
kdo je oprávněn interpretaci podávat a zda je taková interpretace právně závazná či nikoli.
metody interpretace
možnost použití výkladu rozšiřujícího či zužujícího
„Vadná“ interpretace = udílení nepravdivého významu znakům. Zde rozlišujeme :
dezinterpretaci > neúmyslné
falzifikaci > úmyslné
Důvody vadné interpretace mohou spočívat buď v osobě interpreta (jeho vrozené intelektové
vlastnosti, malá znalost interpretačních druhů a postupů, tendence interpretovat právní normu ve
svůj prospěch na úkor správnosti apod.) nebo spočívají mimo interpreta (nízká kvalita samotné právní
normy)
Zvláštním druhem je interpretace tendenční, která nemusí být nutně vadná.
Modelové situace interpretace práva při realizaci práva
o Subjekt interpretace vyhledá právní normu ve vztahu k danému konkrétnímu případu
a nevzniknou mu pochybnosti, jak ji vyložit. Operace má poznávací charakter,
základní metodou je metoda jazykového gramatického výkladu.
o Subjekt interpretace vyhledá právní normu a vzniknou mu pochybnosti, jak na daný
případ normu vyložit. Za pomoci interpretačních pravidel tedy pochybnost odstraní.
Tato operace má poznávací a hodnotící charakter.
o U interpretátora vzniknou pochybnosti, jak interpretovat právní normu, a tyto
pochybnosti neodstraní ani při použití různých interpretačních pravidel. Zde musí
interpretátor volit některou z možností, vedle poznávací a hodnotící činnosti se zde
uplatňuje i činnost volní (rozhodovací). Výsledkem tohoto procesu je akt interpretace
práva (AIP).
Interpretace
o autentická (normotvůrce)
o legální (zmocněn zákonem)
o oficiální (nadřízený podřízeným)
o judikatura (rozhodnutí soudů)
o doktrinální (nestátní subjekty)
o gramatická (rámec, co mohlo být myšleno)
o logická (co bylo myšleno