Vypracované otázky ke zkoušce

28. Realizace práva

(vztah objektivního a subjektivního práva)

= uskutečňování pravidel chování ve společenské (právní) praxi. Jedná se o protipól tvorby práva.

Existují čtyři formy realizace:

• prosté dodržování povinností a výkon práv - Je to taková realizace, kdy se někdo chová v souladu s právem, realizuje právní normy, aniž by musel vstupovat do právních vztahů. Existuje ale názor, že subjekt je ve vztahu ke státu, že je zde vlastně jakýsi abstraktní vztah - např. člověk nekrade.

• vytváření právních vztahů - Právní vztah je vztah nejméně dvou subjektů, který je upraven právními normami, a ve kterém těmto subjektům vznikají práva a povinnosti (druh společenského vztahu upravený právními normami). Není to vztah k věci, či k sobě samotnému. Subjekty jsou přesně vymezeny, konkretizovány. Ve většině případů nelze vykonávat práva bez právních vztahů. Je to nejdůležitější forma realizace.

• aplikace práva (právních norem) - Je to kvalifikovaná forma realizace práva prováděná orgány veřejné moci. Ty rozhodují o právech a povinnostech jiných subjektů, musí se striktně držet kompetenčních norem. Důsledkem mohou být právní vztahy, nebo se o nich rozhoduje. Ne vždy orgány veřejné moci provádí aplikaci, také např. právo tvoří. Při aplikaci se rozhoduje o konkrétních právech a povinnostech konkrétních subjektů právních vztahů. Dochází k subsumpci (podřazení) konkrétního případu pod obecnou normu. Výsledkem jsou právní akty (např. rozhodnutí soudce). Aplikace není samostatná realizace. Buď předchází vzniku právních vztahů, nebo (a to častěji) řeší určité spory a konflikty v již existujících právních vztazích (např. občanské soudní řízení). Nebo se také může jednat o vyvozování sankcí (také reakce na existující právní vztahy).

• právní odpovědnost - Je realizací? Ano, protože právní normy předpokládají porušování pravidel a dopředu počítají s postihem toho, kdo normy porušuje. Odpovědnost vede k obnovení toho, co bylo porušeno. Pokud by právo nebylo porušováno, nemusely by být právní normy. Co to vůbec právní odpovědnost je? Je to zvláštní forma právního vztahu, ve kterém jeho účastníkům (nositelům právní odpovědnosti) vzniká nová právní povinnosti. Říká se jí sekundární a vzniká v důsledku porušení primární právní povinnosti (sekundární má sankční povahu). K porušení primárních právních povinností může dojít buď aktivním jednáním, nebo mimovolně -> někdo může nést odpovědnost a nemusí být viníkem, původcem. Právní povinnosti mohou být stanoveny přímo v právních normách, nebo jsou tyto povinnosti obsaženy v právních vztazích (např. neplacení nájemného), nebo mohou povinnosti vyplynout z aktů aplikace práva.

29. Subjektivní a objektivní právo

Objektivní právo