Zápisky

Právo a moc

• Moc

  • V širším smyslu – způsobit ve vnějším světě určitý zamýšlený účinek

  • V užším smyslu – vnutit svou vůli jinému jedinci

  • Od vlivu se liší zamýšlenými a předvídanými účinky

  • Kolektivní moc – schopnost lidí činit jisté věci, prosazovat svou vůli – moc k něčemu x Asymetrická moc – moc nad někým, něco, co jisté lidi omezuje – vznik konfliktů ve společnosti

  • Politika je boj o uspořádání moci

    • Integrální princip – mocenská pyramida(říše, autoritativní spol.), snaha o restrukturalizaci – právní stát a občanská společnost vedou k balančnímu pojetí moci

    • Balanční pojetí – kontrola jedné osoby nad druhou je vyvažována opačnou kontrolou v jiné oblasti – koncentrace moci, rozsah působení monopolizované moci, obsazování míst, kdo rozhoduje…

  • Politickou moc nelze ztotožňovat s mocí státní – politická je elastičtější, státní je přesně vymezena pomocí zákonů

  • Primární faktory (subjektivní) x sekundární (sociální organizace – moc úředníka…) ovlivňující sílu moci

  • Současná společnost je založena na autoritě funkce (význam činností v dělbě práce) a pozice(pozice úřadu v hierarchii…), právo pak na autoritě hodnot(všichni jaksi schvalují hodnoty práva)

  • Typy:

    • Anonymní: má kolektiv jako celek

    • Institucionalizovaná

    • osobní

• Moc a právo

  • „moc potřebuje myšlenku práva, aby se ospravedlnila, právo potřebuje moc, aby se prosadilo.“

  • Moc tvořit právo a moc prosazovat právo

  • Panství – M. Weber: Panství je šance, že se určitý příkaz setká s poslušností. Předpokládá však určité očekávání. Očekávání toho, kdo rozkazuje, že jeho příkaz bude uposlechnut a očekávání těch, kteří poslouchají, že příkaz bude mít takový charakter, jaký očekávají, tj. uznávají – teorie uznání.

Systém a struktura práva

• Právo je jedním ze sociálních systému – má vnitřní strukturu

• Systém je relativně samostatná a stálá část skutečnosti, jejíž charakteristické znaky zůstávají po určitou dobu konstantní – účelová systém

• U kontinentálního práva tři kritéria diferenciace právního odvětví:

  • Podle metody právní úpravy – podle způsobu, jakým jsou obě větve regulovány

    • Dělí se na soukromé a veřejné

    • Tři teorie tohoto dělení

      • Zájmová teorie – to co slouží jednotlivému člověku je právem soukromým, co odpovídá zájmu státu je právem veřejným

      • Teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů – tam jde jsou si subjekty nerovné se jedná o veřejné právo, kde jsou si rovny, tam se jedná o soukromé právo

      • Organická teorie – rozhodující je, zda účastníkem vztahu je orgán veřejné moci, když ano, je zde, nerovnost a je to veřejné právo, když ne, je zde rovnost subjektů a jedná se o soukromé právo

    • Důsledky:

      • soukromé právo nemůže vzniknout bez konsenzu, má smluvní charakter, je zde možnost rozsáhle dispozitivní úpravy(málo sankcí) – dispozitivní právo má ten, kdo se cítí být poškozen, následky jsou

        • restituce, reparace, satisfakce