Zkouška vypracované ústní otázky 2015

Pacta dotalia=dotální úmluvy

• neformální úmluvy o věnu. Žena se nemohla vzdát práva na vrácení věna nebo jinak zhoršit své postavení.

Donatio ante nuptias

• darování před uzavřením manželství je majetek, který zajišťuje ženu pro případ ovdovění nebo při rozvodu z viny manžela

• Majetek zůstával po dobu manželství ve vlastnictví manžela.

• Pokud zemřela manželka nebo nastal rozvod z její viny, majetek zůstal manželovi.

Moc otcovská

• Římská rodina je jednotou osob a majetku.

• V čele rodiny stojí pater familias(otec).

• Pater familias měl neomezenou moc (otcovská moc=patria potestas) nad lidmi i majetkem.

• jediným plně oprávněným členem rodiny, není nikomu jinému podřízený.

• Pater familias je osobou sui iuris, musel být římským občanem, věk alespoň 25 let, musel mít ženu a dítě nad kterými vykonával svoji moc.

• Manželka a děti jsou osoby svobodné, ale závislé na otci=osoby alieni iuris

• Synové a dcery měli postavení otroka z hlediska soukromého práva, ve veřejném právu měli samostatné postavení-synové měli všechna politická práva.

• Členové rodiny žijí právem patera familia. Pokud se syn oženil, jeho manželka se dostala pod moc svého tchána, stejně i jejich děti.

• Děti v otcovské moci nabývaly pouze pro otce rodiny, nikoliv pro sebe -> Syn může vykonávat vysokou veřejnou funkci, přesto nemá žádný majetek a je pod mocí svého otce x Pokud však dosáhl vysoké úřednické/církevní funkce, došlo k zbavení se moci patera familia(patria potestas).

• Pater familias byl odpovědný za delikty všech členů rodiny, protože osoby alieni iuris nemají deliktní způsobilost.

• Platil tak veškeré škody.

• Mohl také vydat pachatele do dočasného(přechodného) otroctví=osoby v mancipiu. Závazky z deliktu byly platné a žalovatelné. Ve staré patriarchální rodině měl pater familias právo nad životem a smrtí osob alieni iuris.

• Existoval tzv. domácí soud, při kterém se otec musel o trestu poradit s příbuznými. Postupem času se postavení osob alieni iuris uvolňuje. Za císařství vznikly právní sankce za příliš tvrdý a svévolný trest.

• Pokud osoba alieni iuris nebo otrok s peculiem uzavřela smlouvu a nedodržela ji, přebíral pater familias odpovědnost, ale pouze do hodnoty peculia, které otrok nebo syn spravoval.

• Mezi otcem a dětmi byla vyloučena možnost soudních sporů.

• Otec může syna uvolnit z jeho moci (emancipace=otec 3x prodá syna) a ten se pak stává osobou sui iuris.

• Žena se také mohla stát osobou sui iuris, ale nikdy nemohla vykonávat moc nad svými dětmi (nebyla agnátkou svých vlastních dětí). Nemohla také zastávat veřejné funkce

• Narodí-li se dítě v řádném manželství, pak je postavení nesporné. Při narození mimo manželství je důležité postavení matky v okamžiku porodu. Z manželství Římanky a cizince se rodil cizinec. Pokud otrokyně žila v době těhotenství chvíli na svobodě, rodí se z ní člověk svobodný.

• Narodí-li se dítě živé, má práva i v době těhotenství (nasciturus). Platí zásada Nasciturus iam pro nato habetur=Ten, kdo se má narodit, považuje se už za narozeného. Curator ventris neboli opatrovník břicha pečoval o zájmy nenarozeného dítěte. Spravoval také majetek po zemřelém otci apod.

• Přijetí novorozence do rodiny doprovázel ceremoniál. Pater familias ho musel zvednout a prohlásit: toto je moje legitimní dítě. Odmítnuté dítě bylo pohozeno(ius exponendi), odloženo, utraceno, prodáno (ius vendeti-často z nouze). Prvorozené dítě mohlo být odloženo jen kvůli tělesným vadám.

• Pater familias má také právo ustanovit dětem v testamentu poručníka, může dát sohlas k zásnubám, k uzavření manželství, v testamentu může dětem stanovit dědice

• Změna poměrů nastává za císařství, kdy otec je povinen zřídit dceři věno a musel dětem poskytovat přiměřenou výživu. Postupem času se odděluje i majetek nabytý od rodiny manželky.