Definice a dělení

TEORKA – DEFINICE, DĚLENÍ

Objektivní právo – soubor právních norem, které jsou obecně závazné, státem uznané a vynutitelné

• Dále jej dělíme na veřejné a soukromé nebo na mezinárodní a vnitrostátní

• Charakteristické rysy: zvláštní forma, obecná závaznost, vynutitelnost

Subjektivní právo – právními normami zaručená možnost chování

Autonomní – normotvůrce je shodný s adresátem (kupní smlouva)
Heteronomní – normotvůrce je odlišný od adresáta

Přirozené – z přírody, člověk ho pouze poznává, ale netvoří, nezměnitelné
Pozitivní – vytvořeno z vůle člověka za nějakým účelem, působí přímo na vztahy ve společnosti, je změnitelné a zrušitelné

Prameny práva = zdroje právních informací
Materiální prameny práva = důvody, které vedou stát k normativní úpravě společenských vztahů − Např. hospodářské a politické poměry, historické okolnosti, nahodilé události – přírodní katastrofy apod.
Formální prameny práva = zdroje, pomocí nichž se dozvídáme o platném právu a jeho obsahu − Právní předpisy, soudcovské právo, smluvní právo, právní principy, rozum a principy spravedlnosti, učení významných právníků, právní apendixy neprávních publikací

Absolutní závaznost: Adresáti právních norem mají povinnost obsah těchto norem znát (Neznalost zákona neomlouvá.) a respektovat (Adresát právní normy musí splnit povinnost, kterou mu tato norma ukládá). (Právní předpisy v kontinentální právní kultuře)
Argumentační závaznost: Pramen práva je argumentačně závazný, dokud nenalezneme lepší právní argumenty podporující odlišné stanovisko. (Judikatura, právní principy)

Právní obyčej
usus longeus (dlouhotrvající faktické masové uskutečňování určitého chování) a opinio iuris (tomu odpovídající povědomí o jeho zachovávání a závaznosti) ->(formální x faktické obyčeje)
určitost obyčeje, tj. možnost konkrétně stanovit jeho obsah
státní orgány musí aplikovat obyčejová pravidla a uplatňuje se státní donucení při jejich porušení
Desuetudo = negativní právní obyčej − Faktické neužívání právního pravidla vede ke ztrátě jeho formální platnosti (na základě vyčerpání, nadbytečnosti, zastarání nebo prostého neužívání daného pravidla) − nutná negativní opinio iuris – neuznávání musí uznat i stát
-> obsolence - na základě vyčerpání právního pravidla – u pravidel s jednorázovou aplikací

Precedent
= první individuální rozhodnutí takového případu nabývá pro budoucnost obecné závaznosti v tom smyslu, že rozhodování případů stejného druhu je vázáno vzorem onoho prvního rozhodnutí individuálního případu; (IPA)
Ratio decidendi = část odůvodnění rozhodnutí, která vysvětluje, proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto, racionálnost rozhodnutí a přesvědčivost jeho odůvodnění, část odůvodnění rozhodnutí, která má charakter precedentu
Stare decisis = (setrvat u rozhodnutého) znamená, že precedenční rozhodnutí se aplikuje na podobné případy a nemůže být bezdůvodně měněno, a to ani tím soudem, který jej přijal. Tím je zajištěna stabilita práva.
Orbiter dictum = část odůvodnění rozhodnutí, která se týká jedinečného případu, řešeného soudem a která nemá obecnou závaznost
Judicial review = rozhodnutí proti precedentu a vytvoření nového – vyžaduje důslednou argumentaci
Metoda distinkce (rozdílnosti, rozlišování) = spočívá v tom, že soud shledává rozdíly mezi různými precedenty