Definice a dělení

Systém práva
právní norma - je základní a elementární jednotkou právního systému, množina norem vytváří NPA, která reguluje určitý okruh společenských vztahů; znamená vyjádření toho, co být má

právní předpis - jejich množství vytváří další strukturní jednotku – právní odvětví
právní odvětví - vyšší skladebná jednotka systému práva, jeden nebo dva právní předpisy hrají dominantní úlohu (např. OSŘ a OZ)
právní institut je soubor právních norem upravujících stejnorodé vztahy
právní zásady a principy
Kritéria systému práva: princip prvotnosti a odvozenosti, princip právní síly, ústavnosti a podzákonnosti, existentnosti a funkčnosti, ignoratia legis neminem exkusat
Dělení:
podle metody právní úpravy (právní regulace) – soukromé (založeno na rovnosti subjektů) x veřejné (založeno na nerovnosti subjektů)
zájmová teorie (římský právník Ulpián) - to, co slouží jednotlivému člověku je právem soukromým, co odpovídá zájmu státu je právo veřejné (vycházela z nadřazenosti státu nad občanem)

teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů (tzv. subordinace, 19. století) - navazuje na zájmovou teorii, obrací ale příčinu a důsledek -> tam, kde jsou subjekty nerovné, se jedná o veřejné právo, tam, kde si jsou rovny, jde o soukromé právo

organická (subjektová) teorie - rozhodující je, zda účastníkem vztahu je orgán veřejné moci; když ano, je zde nerovnost, je to veřejné právo, když ne, je zde rovnost subjektů a jedná se o soukromé právo. Rozdíl od zájmové je v tom, že u Ulpiána je stát vždy silnější, zatímco v organické teorii má stát „dvě tváře“.
podle předmětu právní úpravy (právních vztahů) – právo veřejné (ÚP, TPH, TPP, SP, FP, PŽP, MPV, CP) x právo soukromé (OPH, OPP, RP, OP, PP, PP, DP, MPS)

podle účelu právní úpravy – hmotné právo x procení právo

Právní norma = je obecně závazné pravidlo chování vyjádřené ve zvláštní stanovené nebo uznané formě, jehož zachování je vynutitelné právní mocí.
Prvky PN: subjekt (FO, PO, stát), objekt (námětem zájmu normotvůrce = lidské chování v důsledku účinnosti právní normy, může mít i podobu normy samotné, subjektu), obsah (spojnice mezi subjektem a objektem)
Struktura PN: hypotéza, dispozice, sankce
Typy struktury: jednočlenná (D); dvoučlenná (H+D/D+S); trojčlenná (H+D+S); čtyřčlenná (H+D+D´+S)
Dle strukturních prvků: nepodmíněné právní normy imperfektní (D); nepodmíněné právní normy perfektní (D+S); podmíněné právní normy imperfektní (H+D); podmíněné právní normy perfektní (H+D+S)
Druhy hypotéz, dispozic a sankcí:

• hypotéza

  • určená x neurčená

• dispozice

  • relativně abstraktní (širší množina subjektů, neurčité pojmy, možná nižší právní jistota) x relativně konkrétní (přehlednější, konkrétnější, malá/žádná míra uvážení při aplikaci = větší právní jistota)