Definice a dělení

Právní vědomí – individuální právní vědomí, skupinové právní vědomí, společenské právní vědomí
-> složky: racionálně poznávací, emotivně hodnotící, složka postojů a názorů:
- de lege lata - postoje, názory k platnému právu, týká se individuálního právního vědomí
- de lege ferenda - počitky o tom, jaká by měla být právní úprava, aby byla spravedlivá, týká se společenského právního vědomí

Právní vztahy
= zvláštní druhy společenských vztahů, které jsou regulovány právními normami. Jsou časté v každodenním životě. Lidé zde vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností
Předpoklady: právní norma (obecný, obligatorní předpoklad), právní skutečnost (konkrétní, nutný předpoklad); někdy i subjekty a objekty

Charakter: regulativní (ve společnosti), volní (nutná vůle subjektu)
Absolutní a relativní právní vztah - absolutní právní vztah (všeobecnost, absolutní práva a povinnosti se stanovují a garantují vůči všem); relativní právní vztah (konkrétní subjekty)

Znaky: existence právní normy; individuální charakter; strukturovanost
Prvky: subjekty PV (FO, PO, stát); objekty (to, k čemu směřují práva a povinnosti daného právního vztahu – věci (movité/nemovité); zvířata, součást věci, příslušenství věci, výsledky tvůrčí duševní činnosti, chování a výsledek chování, hodnoty lidské osobnosti, hmotné objekty, které jsou živými tkáněmi); obsah (souhrn subjektivních práv a právních povinností, vyplývajících subjektům z daného právního vztahu – oprávnění (subjektivní právo; absolutní/relativní), právní povinnost)

Aplikace práva
= použití abstraktní právní normy na konkrétní společenskou realitu, výsledkem je rozhodnutí o konkrétních právech a povinnostech subjektu, provádí ji příslušné státní orgány
Typy aplikace: objektivní (autoritativní/neautoritativní) / subjektivní

Stadia: 1) zjištění skutkového stavu – právní skutečnosti – prokazatelné/předpokládané/známé;
dokazování – svědci, listiny, možnost ohledání, znalecký posudek; důkazy (typické/atypické, přímé/nepřímé, původní/odvozené, usvědčující/ospravedlňující, zákonné/nezákonné)
2) zjištění právní normy
3) vydání aktu aplikace práva (AAP)
Individuální právní akt (IPA) = jsou výsledkem pravomocného rozhodnutí státního orgánu, v němž se zakládají, mění nebo ruší nebo autoritativně ověřují konkrétní práva a právní povinnosti subjektů, jsou projevem státní suverenity
Druhy IPA:

• Z HLEDISKA ÚČINKŮ

  • konstitutivní (zakládající)

    • působí od okamžiku svého vydání do budoucna (ex nunc – od nynějška)

    • zakládají, mění nebo ruší příslušný právní stav

  • deklaratorní (osvědčující)

    • autoritativně osvědčují určitou společenskou situaci

    • působí od vzniku společenské situace (ex tunc – od tehdy)