Otázky 2017

g) vojenský potenciál – v minulosti nejvýznamnější

54) Prostředky (nástroje) zahraniční politiky

a) diplomacie – jednak pojem ztotožňován se zahraniční politikou, jednak jako forma vyjednávání, jednak jako prostředky zahraniční politiky

 diplomatické mise: zvláštní mise, zastupitelské úřady, mezinárodní konference, MO

zvláštní mise – prvotní, nejstarší formou diplomacie

- dočasný charakter, plní úkoly omezeného rozsahu

- jedná se o diplomatické představitele vystupující jménem vysílajícího státu

zastupitelské úřady

- oficiální reprezentace jednoho státu na území druhého státu

- cíle: udržování kontaktů s cizími státními a nestátními orgány a organizacemi, zabezpečování ochrany a pomoci občanům vysílajícího státu

 velvyslanectví – v čele úřadu velvyslanec

 konzulát – poskytuje pomoc občanů vysílajícího státu (vydávání náhradních cestovních dokladů, zastupování před orgány přijímacího státu)

▪ diplomatické hodnosti: velvyslanec, vyslanec a chargé d’affaires + velvyslanecký rada a přidělenci (atašé – vojenští, námořní, letečtí, tiskoví)

+ apoštolský nuncius (velvyslanec Vatikánu) + apoštolský internuncius (vyslanec Vatikánu)

▪ diplomatická imunita – soubor práv, jimiž diplomaté disponují, exempce

mezinárodní konference

mezinárodní organizace – nejvyšší institucionalizovanou formou diplomacie

b) ekonomické prostředky – buď použity jako hospodářská pomoc nebo v podobě embarga, omezení investic

c) ideologie a propaganda – spjatá s novými informačními technologiemi

d) špionáž – na rozdíl od diplomacie a ekonomických a vojenských prostředků používá i metody, které jsou v rozporu s právním řádem země, vůči níž je prováděna

e) vojenské prostředky – použití síly nebo hrozby silou jsou v MV zakázány  povoleno jen v rámci sebeobrany nebo jde-li o donucovací akci schválenou Radou bezpečnosti OSN

Orgány uskutečňující zahraniční politiku

- realizace zahraniční politiky patří do pravomocí státních orgánů: vnitřní (působí na území daného státu) + vnější (působí vně)

vnitřní: parlament, hlava státu, vláda a její předseda, ministr zahraničních věcí

vnější: diplomatické mise, konzuláty, obchodní zastoupení, mise při MO

-parlament – formuluje základní směry zahraniční politiky, schvaluje mezinárodní smlouvy, usnáší se na vyhlášení války

-hlava státu – reprezentuje stát, jmenuje a vysílá diplomatické zástupce, přijímá zástupce jiných států, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy

-vláda – řídí a koordinuje celý komplex zahraničněpolitických vztahů státu

-ministr zahraničí – řídí bezprostřední realizaci zahraničí politiky a nese za ní zodpovědnost

55) Zahraniční politika ČR

- vlastní obsah zahraniční politiky vychází z Ústavy a z řady programových dokumentů, jakými jsou dlouhodobé