Otázky 2017
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
g) vojenský potenciál – v minulosti nejvýznamnější
54) Prostředky (nástroje) zahraniční politiky
a) diplomacie – jednak pojem ztotožňován se zahraniční politikou, jednak jako forma vyjednávání, jednak jako prostředky zahraniční politiky
diplomatické mise: zvláštní mise, zastupitelské úřady, mezinárodní konference, MO
zvláštní mise – prvotní, nejstarší formou diplomacie
- dočasný charakter, plní úkoly omezeného rozsahu
- jedná se o diplomatické představitele vystupující jménem vysílajícího státu
zastupitelské úřady
- oficiální reprezentace jednoho státu na území druhého státu
- cíle: udržování kontaktů s cizími státními a nestátními orgány a organizacemi, zabezpečování ochrany a pomoci občanům vysílajícího státu
velvyslanectví – v čele úřadu velvyslanec
konzulát – poskytuje pomoc občanů vysílajícího státu (vydávání náhradních cestovních dokladů, zastupování před orgány přijímacího státu)
▪ diplomatické hodnosti: velvyslanec, vyslanec a chargé d’affaires + velvyslanecký rada a přidělenci (atašé – vojenští, námořní, letečtí, tiskoví)
+ apoštolský nuncius (velvyslanec Vatikánu) + apoštolský internuncius (vyslanec Vatikánu)
▪ diplomatická imunita – soubor práv, jimiž diplomaté disponují, exempce
mezinárodní konference
mezinárodní organizace – nejvyšší institucionalizovanou formou diplomacie
b) ekonomické prostředky – buď použity jako hospodářská pomoc nebo v podobě embarga, omezení investic
c) ideologie a propaganda – spjatá s novými informačními technologiemi
d) špionáž – na rozdíl od diplomacie a ekonomických a vojenských prostředků používá i metody, které jsou v rozporu s právním řádem země, vůči níž je prováděna
e) vojenské prostředky – použití síly nebo hrozby silou jsou v MV zakázány povoleno jen v rámci sebeobrany nebo jde-li o donucovací akci schválenou Radou bezpečnosti OSN
Orgány uskutečňující zahraniční politiku
- realizace zahraniční politiky patří do pravomocí státních orgánů: vnitřní (působí na území daného státu) + vnější (působí vně)
vnitřní: parlament, hlava státu, vláda a její předseda, ministr zahraničních věcí
vnější: diplomatické mise, konzuláty, obchodní zastoupení, mise při MO
-parlament – formuluje základní směry zahraniční politiky, schvaluje mezinárodní smlouvy, usnáší se na vyhlášení války
-hlava státu – reprezentuje stát, jmenuje a vysílá diplomatické zástupce, přijímá zástupce jiných států, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy
-vláda – řídí a koordinuje celý komplex zahraničněpolitických vztahů státu
-ministr zahraničí – řídí bezprostřední realizaci zahraničí politiky a nese za ní zodpovědnost
55) Zahraniční politika ČR
- vlastní obsah zahraniční politiky vychází z Ústavy a z řady programových dokumentů, jakými jsou dlouhodobé