Vypracované otázky

Ústavní pojetí státního orgánu a jeho právní status 

a.

- 

východisko mechanismu státní moci v ČR – čl. 2 odst. 1 Ústavy 

- 

prvky diferenciace (dělba moci a funkcí) 

- 

prvky integrace (realizace státní moci, která patří obecně lidu jako nositeli 
suverenity) 

- 

orgány, podle nichž se moc ustanovuje, se člení podle řady znaků, přesto mají společné znaky 
(všechny jsou státními orgány) 

- 

státní orgán – součást mechanismu uskutečňování státní moci lidu prostřednictvím 
zákonodárství, jeho výkonu a soudnictví 

- 

má pravomoc při plnění těchto funkcí (vystupuje v rámci své působnosti jménem 
státu a vydává při tom právně závazná rozhodnutí, vynutitelná prostředky státního 
donucení) 

- 

„ústavní orgán“ – orgány, jež mají zakotvenou pravomoc přímo v ústavních předpisech 
(Parlament, vláda, prezident, Ústavní soud,…) 

- 

právní status =vyjádření právně zakotvených a stanovených znaků konkrétního státního 
orgánu, které jej charakterizují jako státní orgán a současně odlišují od jiných státních orgánů 
(dovolují jeho přesnou identifikaci) 

znaky definující právní status: 

- 

název – podává informace o tom, k jaké soustavě státní orgán náleží (předseda vlády, král,…) 

- 

sídlo – odlišuje orgány téhož druhu 

- 

určení místa v soustavě státních orgánů – komu je nadřazen, podřízen, na kom je 
nezávislý,… 

- 

způsob zřízení – normy ústavního práva, čl. 79 odst. 1 Ústavy – na základě zákona 

- 

způsob ustavení – obsazení konkrétními osobami – IPA (volba, jmenování, odvolání, 
odsouzení) 

- 

nároky na výkon funkce ve státním orgánu – věk, právní způsobilost, bezúhonnost, 
občanství, atd., ale i neslučitelnost výkonu