Obchodní korporace + náhrada škody
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pro takovou analýzu je vhodné rozdělit si větu ustanovení § 1, odst. 2 o. z. na dvě části; větu před středníkem a větu za středníkem.
Věta před středníkem poskytuje jasné pravidlo stanovení kogentnosti právních norem v novém občanském zákoníku; vymezuje zákaz odchýlení se od zákonné úpravy vlastním ujednáním stran tam, kde samotná právní norma takový výslovný zákaz obsahuje. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že „zákonný zákaz je formulován buď výslovně slovy „zakazuje se“, nebo výslovným stanovením důsledku odklonu od kogentního ustanovení poukazem na neplatnost ujednání nebo stanovením, že se k závadnému ujednání nepřihlíží.“[27] Myslím, že tato podmínka je zřejmá a netřeba dalšího komentáře.
Věta za středníkem však o dispozitivnosti a kogentnosti právních norem neříká nic; stanovuje pouze podmínku obsahu vlastních ujednání od právní normy, která nesmí být v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem a právy týkajícími se postavení osob. Z tohoto tak můžeme vyvodit, že všechny právní normy, od nichž není vyloučena možnost odchylky v souladu s částí věty před středníkem, jsou dispozitivní. Je tomu tak opravdu? Vystačíme ke stanovení povahy právní normy s pouhým výslovným zákazem v zákonném ustanovení
Jak je tato otázka dispozitivnosti a kogentnosti upravena přímo v zákoně o obchodních korporacích? Odpověď je stručná, zákon o obchodních korporacích tuto úpravu výslovně neobsahuje.
V souladu s ustanovením § 9, odst. 2 o. z., které určuje povahu nového občanského zákoníku jako obecného soukromoprávního předpisu tak subsidiárně použijeme pravidlo, stanovené v ustanovení § 1, odst. 2 o. z.
Z pohledu teoretického zařazení, úprava obsažená v zákoně o obchodních korporacích alias úprava vzniku, změny, zániku a „každodenního života“ obchodních společností je úpravou soukromoprávní. Jedná se totiž zejména o úpravu vzájemných práv a povinností osob, které jsou v právním vztahu vůči sobě v rovném postavení. Tentýž závěr můžeme vyčíst z důvodové zprávy k zákonu o obchodních korporacích: „zákon o obchodních korporacích je nepochybně liberálním předpisem, který chrání autonomii vůle soukromých osob a nabízí uživatelům převážně dispozitivní pravidla s výjimkou těch ustanovení, na nichž je nutno bez výhrad trvat, například v zájmu veřejného pořádku, dobrých mravů či nezbytné míry ochrany slabší či třetí strany“.[36]
Autoři návrhu tak vymezují kogentní právní normy jako ta pravidla, od kterých se z důvodu veřejného pořádku, dobrých mravů či práv týkajících se postavení osob nelze odchýlit; ostatní pravidla jsou, a contrario, dispozitivní. Ve svém celku by zákon o obchodních korporacích byl spíše dispozitivním než kogentním.