2.-Kierkegaard-23.-2.-2016

Kierkegaard má jinou teorii ironie než Sokrates komplexní:

Filozofie musí začínat s pochybou, ale skutečný život ironií

V Sokratovi vidí počátek ironie (Ironie je podstatným momentem Sokratovy bytosti)

K. představuje ironii, které dává titul negativní

„Podobnost Sokrata a Ježíše spočívá v nepodobnosti“ – rozdíl je v tom, že kdybychom nahlédli do Bible a zeptali se, co dělat, tak tam najdeme odpověď (budu následovat cestu Ježíše, budu křesťanem, což je něco těžkého)

Chtěl víru představit, jako něco nekonečně obtížného (Ježíš dává cestu, která je těžká)

Křesťan ví, co má dělat, když to neví, tak není křesťan

Podle Sokrata však vše končí tak, že neví (Ježíš a Sokrates si nejsou podobni)

Sokratova ironie, chce dotlačit člověka do nevědomí

Jeden prvek s Ježíšem společný – probouzející moment (když Sokrates přivede člověka do rozporu, tak se octne v prázdnotě, ale ta je důkazem toho, že mu dochází, že žil povrchně → dochází na to, že ví, že neví)

Snaží se o rozbor dialogů negativní ironií dosvědčit a ukázat, že tomu tak skutečně je

Říká, že Aristofanes popsal nejlépe Sokrata ve své hře (když si ze Sokrata dělá legraci)

Pozice Sokrata v košíku představuje negativní ironii (dochází k tomu, že my nic nevíme a na místo toho, aby dal řešení, tak visí uprostřed – mezi nebem a zemí, což považuje Kierkegaard za komické)

Chce Sokrata překonat prostřednictvím víry

Pochopit Sokrata znamená dokázat žít s negativní ironií, což je těžké (představa života, ve kterém nic nevíme)

Říká, že Sokrata málo kdo pochopil v jeho životní roli (ani Platon jej nepochopil)

Křesťané nepochopili ani Sokrata

3 hlavní svědectví o Sokratovi – jeho žák Platon, Xenofon a Aristofanes (napsal o Sokratovi hru)

Nejspolehlivější je Platón (Aristofana si nikdo nevšímá, až na Kierkegaarda)

K. rozlišuje tři stádia lidské existence:

Všechny stádia mají dvě polohy – vášnivé a mdlé (mezistádia jsou dramatické skoky, ne přechody)

Někdo věří vášnivě, což Kierkegaard chce

Někdo věří mdle, což se mu nelíbí (raději vášnivý křesťan, než mdlý modlář)

Jeho vzorem je svůdce

Don Giovanni – představitel vášnivého světa (žena dá přednost vášnivému Giovannovi než mdlému manželovi) – estetické stádium (člověk založený na kráse, nechává se unést uměním, oddaluje rozhodnutí)

Etika je bytostně spojena s rozumem - etické stádium (člověk založen na morálních pravidlech společnosti, neexistuje, aby tyto pravidla porušil)

Řídíme se nějakými normami, které můžeme vyslovovat jako morálku

Toto stádium musí být překonáno skokem do víry, kdy víra je nadrozumová, složitější než rozum

Na místo rozumu je víra - náboženské stádium