2.-Kierkegaard-23.-2.-2016

2. Kierkegaard (23. 2 2016)

• Dánský filozof (1813-1855)

• Předchůdce existencionalistů

• Vnesl do filozofie nová témata – úzkost, paradox, křesťansky morální témata

• Je křesťan → chce své psaní věnovat problematice víře (věda ho rozčiluje)

• Měl rutinní život

• Tráví život v Berlíně

• Předmětem jeho děl je jedinec a jeho sobeckost – je třeba stát se něčím, protože stát se ničím je opak a je k tomu třeba odvaha, svoboda, schopnost rozhodovat se

• Říká „buď, anebo“ – chce, abychom se vyjadřovali jednoznačně

• Kritizuje Hegela – vadí mu, že se najde někdo, kdo chce vysvětlit celý svět, vadí mu i jeho pojetí času a Boha (teze, antiteze, syntéze → triáda)

• Říká, že víra stojí nad filosofií

• Autorem práce na téma Sokrates - „Pojednání o Sokratovské ironii“

• Pojem ironie u Sokrata:

• U Sokrata se setkáváme s využíváním ironie

• V debatách užíval různých způsobů, aby debatu dostal tam, kam chce, využíval k tomu různé prostředky (například právě ironii)

• Ironie = jazykový obrat, kterým chceme vyjádřit něco jiného, než co je ve skutečnosti

• Vyjdu dnes ven, prší a řeknu: „To je dnes v Ostravě krásně“

• Důvodem vyslovování ironie u Sokrata je například vtip = jednoduchá ironie

• Může být však i složitější ironie = může obsahovat výpad proti někomu

• Zeman mě pozve na oběd a já odpovím, že je to příliš daleká cesta kvůli obědu

• Ještě složitější = má v sobě hádanku, urážku, je možno, že posluchač ironii nepochopí

• Ironie není klam, ironií nechci oklamat!

• Ironie je latinský výraz, který pochází původně z řečtiny, ale když se podíváme před Sokrata, jakou má slovo ironie význam, tak znamená „klamat“

• Samotný Platon říká, že na rozdíl od Sokrata sofisté klamou (Sokrates je Platonem brán, že neklame)

• Někteří filozofové však říkají, že Sokrates klame (například Aristoteles, ale ten Sokratovi odpouští)

• Sokrates je důležitou osobou v chápání ironie

• Jazykovým rozborem se ukáže, že ironie existovala ve dvou významech, kdy převažoval význam klamu

• Ale existuje i ten neklamavý význam (dítě má panenku a běduje, že je nemocná, hraje si → všichni ví, že je to hra, že nechce nikoho oklamat)

• Právě Sokrates přeměnil ten význam na kladný

• Přikloňme se tedy k tomu, že Sokrates nechce nikoho oklamat

• Sokratova ironie je zvláštní oproti ironii jiných lidí, kteří ji používají

• Když řeknu, že je venku hezky, ale není tam hezky, tak je to jednouchá ironie

• Ale Sokratova ironie je složená, komplikovaná

• Chce i nechce říct to, co říká – komplexní ironie (sdružuje v sobě více hodnotových prvků) → Sokratova ironie

• Kdyby řekl „Vím, že nic nevím“ – opravdu chce říct, že nic neví, nechce oklamat, ale je si vědom, že některé věci ví lépe než ostatní

• Sokrates říká, že už ví, proč je chytřejší od ostatních → protože ví, co neví

• Když říká, že má nejkrásnější oči a nos, tak to chce říct i nechce říct (ve skutečnosti je nemá pěkné) → ironizuje (dobře věděl, že není hezký, ale byl si opravdu vědom, že některé věci mohly být užitečné)

• Když řekl, že nikoho neučí (neměl žádnou školu), ale věděl, že jej ostatní poslouchají, jeho ironie míří na obě strany

• Smyslem jeho ironie je komplexnost, což je typický znak (chce i nechce říct)

• Jeho ironie je vhozena jako sázka (Uhodneš nebo neuhodneš?) = test

• Tvrdí, že jakékoliv poznání, ke kterému nedojdeme my sami, je úplně k ničemu (U Sokrata vědět, znamená prožít)