5.-Sokrates-15.-3.-2016

5. Sokrates (15. 3. 2016)

• 469-399 př. n. l.

• Nepsal texty - Víme o něm pouze od Platóna (jeho dialogy, kde mluvčím je Sokrates), Xenofana a Aristofána (napsal o něm hru, ve kterém se Sokratovi směje)

• Svědectví se liší – kdo je tedy Sokrates?

• Chce rozvíjet etickou problematiku

• Snaží se vymezit co je areté (ctnost) – říká, že ctnost je vymezitelná, ale on ji vymezit nedokáže

• Proslaven sebepoznáním, filozofie niterností

• Je nařčen z toho, že neuznává státní bohy, zavádí nová božstva a kazí mládež → soustavně poukazuje na neduhy demokratického zřízení obce, provokuje → je odsouzen k trestu smrti vypitím číše bolehlavu

• Skeptik

• Péče o duši – je zapotřebí zbavit se předsudků, nekritického přijímání tradice, pomyslného vědění (máme myslet sami za sebe)

• Vyrůstá ze sofistiky, ale od sofistů se odlišuje

• Dialektika

• Sokratova metoda vyhledávání definic spočívá v systematicky vedeném dialogu

• Svou dialektiku přirovnává k porodnickému umění – pomáhá na svět novým myšlenkám

• Přivádí člověka do úzkých – z domnělého vědění do nevědomí (takový stav nechápe jako prázdnotu, ale jako porodní bolest plodící inteligenci)

• Je pro něj typická ironie, vymezování pojmů, dělení pojmů na rody a druhy

• Osobitá je jeho teorie o nevědění

• Určuje 4 základní ctnosti – zbožnost, spravedlnost, moudrost, statečnost (pokud má člověk jednu, má všechny)

• V protikladu k Sofistům – člověk nemusí mít všechny ctnosti

• Jeho 5 tezí:

1. Vím, že nic nevím

• Sokrates obchází odborníky a ptá se – on jediný ale říká dopředu, že neví → má náskok nad ostatními a chce to naučit i ostatní

• Byl označen za nejmoudřejšího a zjišťoval, proč to tak je, až zjistil, že ostatní si myslí, že něco ví, ale nic neví

• Spíše věří, že to tak je, ale neví to

• Sokrates je nejmoudřejší proto, že ví o svém nevědomí předem, ostatní k němu musejí být přivedeni

1. Poznej sám sebe

• Člověk se poznává dialogem – pohled do očí je cestou do duše

• Ne pomocí testů, ale skrze dialog (oči druhého jsou zrcadlo, ve kterém se zhlédneme (je to okno do duše)

• Platon v dialogu říká: nepoznáváme se, když jsme bohatší, než jsme, když jsem hezčí, než jsme, když jsme chytřejší, než jsme – jsme bohatší než studenti v Indii, ale neuvědomujeme si to → vždy je na tom někdo hůř, nebo lépe než jsme my (neuvědomujeme si pravou skutečnost vlastního já)

• Kdo jsem? Především duše, protože ta řídí tělo.

1. Vědomí je ctnost, ctnost je blaženost

• Ctnost překládá spíše jako zdatnost (ctnost = arethé)

• Člověk je ctnostný, kdo je ctnostný, ten je blažený (Lékař ví, jak operovat. Nikdo další to neví.)

• V oboru dobra a zla musí být někdo, kdo má znalosti a umí se ptát - filozof

• Člověk vědomě nekoná zlo → vědění je dobro, nevědění zlo

• Člověk jedná vždy v souladu s předsudky nebo bez předsudků

• Zloděj nekrade proto, aby se poškodil, ale proto, že má takové vědění (kdyby měl jiné vědění, jednal by jinak)

• Aristoteles někdy Sokrata opravuje – Vědění je ctnost? – to je nedostatek, protože lidé kouří, i když ví, že to škodí zdraví. Když nekrademe, je to spíše zvykem než věděním