10.-Friedrich-Wilhelm-Nietzsche-19.-4.-2016

Typická tragédie je například „Král Oidipus“

Realita se přenáší do divadla → tvrdí, že tragédie nikoho nezotročuje, zotročuje komedie

S nástupem komedie umírá dionýský život

Řekové respektovali existenci Dionýsa

Dionýsos je mu vzorem (mužským vzorem)

Bytí je hodnototvorná činnost (člověk je tvůrcem hodnot) a buď je slabý, nebo silný, tomu pak odpovídají hodnoty, které vytváří

Člověk je tvůrcem smyslů, iluzí

Buď jsou iluze životodárné, nebo umrtvující

Svět je vůle k moci

Pravdy jsou iluze – to by si měl člověk uvědomit

Říká, že Bůh je mrtev – bůh je iluze a nyní jej nahrazujeme možná jinou iluzí, která by mohla být životodárnější

Idea věčného návratu

Vše tu bylo a bude ve stejné podobě, chce být antimetafyzický

Předělal větu: „žiji, tedy jsem“ → „žij tak, aby sis musel přát žít ještě jednou“

Pokládá otázku, jak by reagovali lidé, jestli by chtěli žít ještě jednou

Člověk by měl žít tak, aby si přál žít ještě jednou – podstata myšlenky věčného návratu

Smrt patří k životu, pro člověka je to vědomí, že tu může nebýt, vím, že je tu ta možnost nebýt (nevíme jak, a kdy přijde)

Smrt si člověk neumí ani jinak připustit ani nijak přikázat nežli jako možnost

Smrt je nepředstižná, nezastupitelná, individuální možnost

Chci-li smrt dokázat, tak ji nedokážu, pouze vím, že tu může být, že nebudu a tato jistota smrti jako možnosti je jistá proto, že jsem si jistý tím, že tu jsem a mám strach, že nebudu → tak se smrt, když je neprokazatelná stává jistější

Opakování všech situací, které byly znovu – máme si to přát → jistý návrat

Křesťan je údajně chorobný člověk, který nesnese bolest, a proto si vytvořil morálku posmrtného života, kde bude konečně šťasten

Místo toho, aby přijal svůj svět, tak si vytvořil svět jiný

Nietzsche chce mít pouze jeden svět a plně jej přijmout

Váží si sofistů (kritizuje Sokrata) – říkali, že zákony jsou umělé, oslabují moc silných, jsou tvořeny chudými (slabí závidí silným, snaží se svázat ostatní)

Slabí nejsou schopni vést život nadčlověka

Morálka musí být odstraněna, abychom žili v jednom světě

Silný člověk není zlý, pouze se zbavil morálních předsudků, které spojuje se slabostí

Nietzsche má strach, z posledního člověka a jeho nihilismu

Podle něj je Sokrates morální filozof = šašek (považuje jej za duchovního myslitele, mstí se za to, že je neurozený a chce získat místo, které dosahuje aristokracie)

Dialektika je léčka, kterou se chce Sokrates pomstít, Řekové mu uvěřili a zanikli jako kultura

Vím, že nic nevím – znejistí každého siláka

Nemáme tvořit jiné světy, jelikož to odebírá sílu

Nietzsche je sofista, který chce prosadit vůli k moci, Sokrates, ale neví (když neví, zadními dvířky ale pouští všechny druhé světy do hry a tak člověka ohrožuje)

Antisofistické připouštění všech možných variant, dialektika a nevědění = kvůli tomu Sokrata kritizuje