botanika - skripta

(plazmalema – karyoplazma + platidioplazma + chondrioplazma + cytoplazma)

- protoplast tvoří:

1. živá hmota protoplazma, ta obsahuje:

protoplazmu buněčného jádra (karyoplazmu= nukleoplazmu)

protoplazmu plastidů (=plastidioplazmu)

protoplazmu mitochondrií (=chondrioplazmu)

ostatní protoplazmu (=cytoplazmu)

(soubor mitochondrií v buňce = chondrion)

2. neprotoplazmatické součásti (prostory), kterými jsou:

buněčná stěna, vakuoly (šťáva buněčná), zásobní látky, vnitřní prostory blány jaderné, ER, vnitřní prostory 

diktyozómů Golgiho aparátu a tylakoidů v plastidech ohraničené tylakoidními membránami, prostory mezi vnější 

a vnitřní membránou plastidů mitochondrií

- membrány obvykle člení buňku tak, že oddělují protoplazmatické a neprotoplazmatické součásti buňky

(vnitřní membrána mitochondrií odděluje chondrioplazmu od prostoru mezi dvěmi memránami, vnější membrána 

mitochondrií odděluje cytoplazmu=protoplazmu od prostoru mezi dvěmi mebránami- prostor neprotoplazmatický)

ROSTLINNÁ BUŇKA

- všechny buňky rostliny vznikají z jediné buňky, ze zygoty, tj. všechny buňky rostlinného těla mají stejné genetické 

vybavení, říkáme, že buňky rostlinného těla jsou TOTIPOTENTNÍ (mohou se specializovat k výkonu jakékoliv funkce)

- v některých případech je možné i z jediné buňky vypěstovat celou novou rostlinku

- diferenciace buněk  není spojena se změnami v jejich genomu ale je spojena s její specializací, př. v krycí buňce se 

realizovala jiná část genomu jako v buňce zásobní

- tak jak se buňky specializují vznikají typy pletiv

TVAR ROSTLINNÝCH BUNĚK:

-

určen tvarem buněčné stěny (z celulózy u rostlinných buněk)

-

tvar rostlinné buňky určen buněčnou stěnou, po rozpuštění vždy kulovitý

-

tvar závislý na okolních buňkách a funkční adaptaci

-

volné buňky: většinou kulovité či elipsoidní (př. pylové zrna)