MRMUV_studijni_text_final

mezigeneračního "ekonomického zatížení" může představovat začátek procesu 

vedoucího  k motivaci  jak  zaměstnanců,  tak  zaměstnavatelů,  aby  lidé  zůstali 

déle  v pracovním  procesu,  a  pomohli  nejen  sobě,  ale  i  společnosti,  udržet 

stávající  životní  úroveň.  Avšak  v současné  době  existuje  mnoho  „pobídek“, 

které  motivují  či  odsuzují  obyvatele  evropských  zemí  k ukončení  působnosti 

v pracovním  procesu  dříve,  než  by  bylo  v současné  situaci  vhodné.  To  mimo 

jiné vede k negativním důsledkům v podobě narušení sociálních systémů mezi 

lidmi různého věku, k získání většího množství volného času do konce života a 

k  plýtvání  a  nedostatečnému  využívání  potenciálu  starších  lidí.  Zároveň  je 

nutné vzít v úvahu základní předpoklad spočívající v rozdílnosti starších lidí z 

hlediska potřeb, očekávání, nebo chování. 

Nelze  předpokládat,  že  více-generační  bydlení  ukončí  samotu  u  starších 

lidí. Výzkum ukazuje, že starší lidé se mohou cítit, resp. být velmi osamělí, i 

když žijí s rodinami svých potomků, např. v zemích jako je Itálie a Řecko, kde 

jsou  společnosti  tradičně  založené  na  početné  rodině.  Hlavním  poznatkem 

z dosavadních výzkumů je poznání preference nezávislosti u starších lidí, a to i 

přes  rostoucí  slabost  jakož  i  "intimitu  na  dálku".  Kromě  toho,  širší  rodina  se 

často  opírá  o  neplacenou  práci  žen  v  rodině,  která  ji  tímto  pomáhá  udržovat.