01. Eduard Petiška - Staré řecké báje a pověsti

Eduard Petiška – Staré řecké báje a pověsti

Eduard Petiška

Eduard Petiška (14.5.1924 - 6.6.1987) český básník, prozaik a překladatel. Narodil se v Praze, kde vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu. Od roku 1948 žil v Brandýse nad Labem. V poezii navázal na F. Halase (Podzimní deník). Postupně v jeho tvorbě zesílil rys civilní prostoty a intelektuálně kontrolované obraznosti (Na prázdná místa). Lyrizovaný ráz mají i prózy zabývající se generačně pojatými psychologickými a mravními konflikty (Než uzrají muži, Pomerančové šaty, Průvodce mladého muže manželstvím, Třicet manželek). Autor knih pro děti (Birlibán) a vzpomínkové knihy: Srdce, ve kterém bydlím. Kulturní výchovný význam mají jeho úpravy českých a cizích pověstí a pohádek (Staré řecké báje a pověsti, Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy, Čtení o hradech, Čtení o zámcích a místech).

Výstavba díla:

Tato kniha patří do žánrů střední epiky. Jednoduchost slov a jejich pravidelné uspořádání činí knihu velmi dobře čitelnou.Samotný děj je velmi jednoduchý a méně rozsáhlý. Tudíž je kniha vhodná i pro mladší čtenáře. Většina příběhů má hodně společných charakteristických znaků: časová neurčitost, mnoho přímých a nepřímých pojmenování, mezi ně patří především eufenismus, elipsa.Často dochází k prolínání více bajek najednou( např. jeden hrdina a nebo dokonce konkrétní děj se objevuje ve více pověstech).

Literární rozbor díla:

Je to epické dílo,které převypravuje soubory antických bájí a pověstí.

Dílo má formativní a estetickou funkci. Autor v díle poukazuje na kladné stránky lidí(Prométheus který se obětoval pro lidi tím, že ukradl bohům oheň) a záporné lidské stránky (Tantalos,který obětoval svého syna Pelota jen aby zjistil jestli to bohové zjistí).

Umělecké předky:

Personifikace–„skály slzely“, „přicházela smrt“, přirovnání –„žili jako malé děti“, „jako mravenci se hemžili po zemi“

Kniha poukazuje na kladné(sebeobjevování ve prospěch ostatních lidí)a záporné(králové si mysleli,že se mohou srovnávat s bohy, obětování vlastních dětí) chování v tehdejší době tehdejších lidí. Děj se odehrává na Řeckém poloostrově a hoře Olymp.

Kniha je napsána v er-formě (Nikdy se neusadil na stejném místě.)

Báje a pověsti jsou napsány chronologicky. Každá báje a pověst má svůj název podle hlavního

hrdiny (Prométheus,Orfeus) nebo podle hlavního děje (Trojské války)

Iásón a MédeaNa trůn měl po smrti krále nastoupit starší syn Aisón, ale lstí nastoupil na trůn mladší bratr Pelias. Aisón měl velmi zdatného syna Iásóna, který se ve 20 letech vydal požádat Peliada o trůn. Ten mu předá ale trůn, jen když mu přinese zlaté rouno. Iásón s dalšími hrdiny se vydal na cestu pod ochranou Héry. Cestou potkali vyhladovělého Fínea, který jim poradil, jak proplout mezi skálami Symplegady. Na dalším ostrově zachránili syny Frixoa a Chalkiopé. Dorazili do Kolchity, král i Chalkiopé byli šťastni a byla hostina, na které se král rozhněval, protože zjistil, že si jdou pro zlaté rouno. Král uložil Iásónovi úkol: "Zorej pole býky a do něj zasej dračí zuby, ze kterých vyrostou bojovníci a s těmi bojuj." Sestra Chalkoipé, Médea, dala Iásónovi mast proti žáru z býčích nozder a ranám od meče. Médee se líbil Iásón a slíbili si, že už se nikdy neopustí. Iásón se natřel mastí a splnil úkoly krále. Médea mu ještě pomohla vzít rouno a vydala se s Iásónem a jeho bojovníky nazpět. Král Pelias dal však zavřít brány a Iásón se nedostal dovnitř. Médea se převtělila ve stařenu a lstí zabila Peliada, čímž zase pomohla Iásónovi. Brány se otevřely a lidé Iásóna vítali. Iásón zapomněl na svůj slib a vzal si jinou ženu, kterou v zármutku Médea také zabila. Iásón po hrozném skutku Médeu hledal, ale nanašel.