01_září

Kašpar Sattler – barvíř, bohatý šumperský měšťan, přítel děkana Lautnera, obviněn a upálen, vlivem tortury vypovídá proti Lautnerovi

Marie Sattlerová – Kašparova žena, v mládí do ní byl zamilován Lautner, obviněna a nakonec upálena, vlivem tortury vypovídá proti Lautnerovi

Florian – kočí děkana Lautnera, svého pána má rád a váží si ho, bývalý voják

Soudce Gaup – zbabělec, přijme Bobligovu nabídku být členem inkviziční komise, protože se bojí jeho výhružek

Kašpar Hutter – nesouhlasí s Bobligovým konáním a vydává se za biskupem do Olomouce, během cesty je zajat Turky, a tak se vrátí až po osmi letech do Šumperku, kde zjišťuje, že všichni jeho přátelé i rodina byli upáleni

V) Kompozice knihy

Doba a místo: roky 1678-1653 (epilog 1691), panství Velké Losiny, město Šumperk

Název: spis Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum) vyšel v roce 1488 ve Štrasburku. Jednalo se o příručku, kterou se řídili inkvizitoři během čarodějnických procesů. Právě touto knihou se řídí také soudce Bobling, který vystupuje v románu.

Jedná se o epické dílo, které se svým žánrem řadí mezi historické romány. Kniha je psána chronologicky, v er-formě. Jazyk knihy je spisovný (objevuje se i hovorový, který charakterizuje chudší vrstvu obyvatelstva). Často se ale objevují latinské citáty, které jsou vzápětí přeloženy či parafrázovány. Velké množství básnických prostředků v knize nenajdeme (typické pro Kaplického). V knize nalezneme archaismy (mošna), přechodníky (drže), metafory, germanismy (piterna, karcer..), inverze (převrácený slovosled -kluk ministrantský), a přirovnání (oči jako trnky).

Osu románu tvoří polarita dvou ústředních postav: děkan Lautner reprezentující dobro, naopak chladnokrevný soudce Bobling reprezentuje zlo. Zlo „zvítězí“ díky aktuální společenské situace, která je výsledkem selháním konkrétních jedinců (lhostejný přístup církevní i světské moci – hraběnka, rada apelačního soudu, biskup; kariérismem a úplatností – soudce Gaup; slabošskou ohebností – děkan Winkler a také davovou psychózou, která vyvěrá z pověr a náboženských dogmat.

VI) Okomentovaný citát

Schuchovka věděla, co se sluší, netlačila se mezi první, našla si místo až docela vlevo, hned u vchodu do sakristie. Odložila hůlku, z mošny vyndala bílý šátek a dala si jej pod bradu. Čekala trpělivě, až na ni přijde řada.

Kněz sestoupil od oltáře, drže v ruce kalich; začal podávat věřícím od druhého konce. Schuchovka měla ještě dost času. Rozhlížela se. Proti ní na stupni oltáře stál ministrant, kluk práskaný, s červenými tvářemi a odstálýma ušima; „Jistě v něm není nic dobrého,“ myslila si žebračka. Do dveří sakristie se postavil kostelní otec, tkadlec Bittner, stařec bělovlasý, s růžovým obličejem a očima jako trnky. „Proč tu okouní?“ Tkadlec se žebračce nelíbil, ani ten kluk v červené ministrantské komži. Oba stáli příliš blízko a lehce si mohou všimnout, až Schuchovka hostii vyplivne do připraveného šátku. Ale babka věděla, jak to udělá. Stejně jako loni: šátek položí na mříž, až dostane hostii, skloní hodně hlavu a oplatku pustí do šátku. Jen aby už to měla za sebou! Kněz se blížil. Lidé, ke kterým přistupoval, otvírali ústa jako ryba na suchu, křižovali se a vyplazovali jazyk. Potom se pokorně bili v prsa.