04_prosinec

Edgar Linton – světlovlasý mladík, velice hodný, má velmi rád svoji ženu Kateřinu (trpí její smrtí) a dceru Katku, nenávidí Heathcliffa

Isabela Lintonová Heathcliffová – sestra Edgara, světlovlasá, naivní, zamiluje se do Heathcliffa, brzy zemře

Hareton Earnshaw – syn Hindleyho, brzy mu zemře matka, chytrý, ale nevzdělaný, učenlivý

Kateřina Lintonová Heathcliffová – dcera Edgara a Kateřiny, krásná a velmi zvídavá

Linton Heathcliff – syn Heathcliffa a Isabely, velmi slabý a stále nemocný

Ellena (Nelly) Deanová – služebná Earnshawových, vypráví příběh panu Lockwoodovi

Josef – služebný na Větrné hůrce, náboženský fanatik

Pan Lockwood – nájemník Drozdova, posluchač příběhu

V) Kompozice knihy

Doba a místo: 1770 – 1802, hrabství Yorkshire, Anglie

Jedná se o epický román z období realismu (dílo je spíše studiem společnosti a zrcadlo společnosti a mravů) s prvky romantismu (postavy nejsou jasně vykresleny, hlavní postava je vyděděncem společnosti, prožívá osudovou lásku), velkou roli v knize hraje také typická romantická příroda – drsná, opuštěná vřesoviště či hřbitov. Kniha by se také dala označit za historický román (příběh je zasazen do vzdálenější minulosti) či za rodinnou ságu.

Kniha je psána v Ich – formě a vzpomínky jsou psány Er – formou. Jazyk je převážně spisovný, obsahuje velké množství archaismů (např. na mou věru), nespisovný jazyk je použit pro charakterizaci postav. Autorka používá často metafory.

Výstavba příběhu je chronologická, psána retrospektivně z pohledu vypravěčky. Slohový postu je vyprávěcí a částečně popisný.

Autorka vytvořila velice originální dílo, kterým šokovala viktoriánskou společnost. Zejména svým nekonvenčním přístupem ke křesťanství, pojetím dobra a zla a také svým stoickým postojem bez odsouzení činů hlavních postav.

VI) Okomentovaný citát

„Moje láska k Lintonovi je jako list v lese – čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem – ne oku pro radost, ale podstata života. Já jsem Heathcliff, Nelly!“

Část rozhovoru Nelly a Kateřiny Earnshawové, kdy líčí, jaký má vztah k Heathcliffovi. Je to také ukázka jedné z metafor – moje láska je jako list v lese.

VII) Závěr

Kniha Na Větrné hůrce se mi líbí. Autorka dokáže přivodit tajemnou a často i velmi napínavou atmosféru, že se člověk nemůže od knížky odtrhnout. Velice se mi líbí i různé popisy osob a krajiny, které jsou velmi výstižné. Dobře zvolený je také jazyk, archaismy, metafory a přirovnání, která velice zpestřují děj a jsou oživením i smutných pasáží knihy.