06_únor

I) Bibliografické údaje

Název: Stařec a moře

Autor: Ernest Hemingway

Vydavatel: nakladatelství Odeon

Vydání: 2. vydání

Verze: knižní verze

II) Základní informace o autorovi

Ernest Hemingway se narodil 21. července 1899 v americkém Illinois do rodiny lékaře. Právě Hemingwayův otec v synovi vzbudil lásku k přírodě a sportu. Ernest hrál na violoncello a boxoval. Již na střední škole se pokoušel o verše, povídky a sloupky do novin. Později se stal reportérem kansaského listu Star. O rok později odjel bojovat do první světové války na italskou frontu jako dobrovolník sborů Červeného kříže. Zde byl těžce raněn. Po válce se živil jako novinář a zahraniční zpravodaj (jako reportér se zúčastnil španělské občanské války, byl přítomen i u vylodění v Normandii roku 1944). Poslední léta svého života strávil na Kubě. Roku 1961 spáchal sebevraždu a nezanechal žádný vysvětlující dopis.

Hemingway byl mistrem krátkých próz, je pro něj typický úsporný styl. V roce 1953 získal Pulitzerovu cenu a o rok později dostal Nobelovu cenu za knihu Stařec a moře. Často ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams. Mezi další Hemingwayova díla patří Fiesta, Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Smrt odpoledne a další. Svojí tvorbou se řadí do tzv. ztracené generace.

Ztracená generace

Takto označujeme skupinu amerických spisovatelů, kteří se narodili okolo roku 1900 a zažili první světovou válku, která ovlivnila jejich tvorbu. Ve svých knihách vyjadřují pocity vojáků po návratu z války. Tito autoři dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, své hrdiny stavějí do nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter. Termín ztracená generace poprvé použila americká spisovatelka G. Steinová, dále ho pak zpopularizoval Ernest Hemingway ve své knize Fiesta. Mezi další představitele patří dále W. Faulkner, F. S. Fitzgerald, popřípadě E. M. Remarque, který nebyl Američan.

III) Děj

Hlavním hrdinou knihy je rybář Santiago, kterému se v poslední době lepí na paty jen smůla. Posledních 85 dní se mu nepodařilo chytit žádnou rybu a nemá skoro z čeho žít. Další ranou pro něj je, když ho musí opustit jeho pomocník chlapec Manolin. Manolinův otec nakáže synovi, aby jezdil s úspěšnějšími rybáři.

Jednoho dne se Santiago rozhodne svou smůlu prolomit a vypluje na moře. Vyplouvá časně ráno a je rozhodnutý nelovit u břehu (jako ostatní rybáři), ale vyjet na širé moře. Orientuje se podle letu ptáků. Teprve zde ponořuje udici. Kromě malého tuňáka nechytne žádnou rybu. Santiago už ztrácí naději, ale najednou se na návnadu chytne velká ryba, která téměř převrhne jeho loďku. Santiago ví, že takhle velká ryba nejde jednoduše vylovit. Naváže na prut další kotouče šňůry a rozhodne se počkat až se ryba unaví a poté ji harpunou zabít.

Ryba stále táhne stejnou rychlostí a vůbec nepůsobí unaveně. Santiago držící šňůru rukama začíná být unavený a vysílený. Jeho ruce jsou plné oděrek a chytají ho křeče, to znesnadňuje souboj s rybou. Vlivem dlouhého pobytu mimo civilizaci se cítí osamělý a začíná mluvit sám se sebou o svých starostech, problémech a myšlenkách. Cítí, že je stále více unavený a začíná upadat do mdlob. Sní tuňáka, kterého předtím chytil a napije se vody (té má ale nedostatek). I přes to, že není pobožný odříká několik modliteb. Přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby s ním mohl být na lodi Manolin. V hlavě se mu honí spousta myšlenek.