06_únor

Další dva dny pokračuje souboj ryby a starce. Ale rybě už také začínají docházet síly a začne kroužit pod starcovou loďkou a snaží se zbavit háku v tlamě. Santiago cítí, že nastává jeho chvíle. Zabije rybu harpunou. Konečně si může rybu pořádně prohlédnout a zjišťuje, že ulovil obrovského marlína. Domnívá se, že je to největší ryba jakou, kdy v životě ulovil. Právě hmotnost a rozměry ryby brání Santiagovi v tom, aby rybu naložil na svoji loďku, a tak se rozhodne přivázat ji k boku a vyrazit zpět k pevnině. Přesněji řečeno domů do Havany.

Stařec si může konečně na chvíli odpočinout, ale po několika hodinách ho z jeho rozjímání vyvedou žraloci, které přilákala vůně marlínovy krve. Bohužel se žralokům podaří ukousnout velkou část ryby, ale Santiago nelení a zabije oba dravce harpunou. Santiago znalý oceánu ví, že tohle nebyli poslední žraloci, se kterými se potkal. O několik hodin později zaútočí na marlína další žraloci. Starci se podaří je zabít, ale při boji ztrácí svou harpunu. Santiago je ale velice vynalézavý, k veslu přiváže nůž a je připravený bránit svůj úlovek. Další útok na sebe nenechá dlouho čekat. Santiago usilovně brání marlína, ale nůž se zlomí a stařec je bezmocný. Další žraloky se snaží umlátit kyjem (používá ho na usmrcování ulovených ryb) bohužel je neúspěšný a žraloci úderům odolávají a pokračují v ohlodávání zbytků marlína.

Nakonec se Santiagovi podaří dorazit do Havany, ale pouze s kostrou obrovské ryby. Je noc a Santiago okamžitě ulehá do své ubohé postele vystlané novinami. Ráno ho přijde navštívit chlapec, který je velice rád, že ho vidí, protože měl o svého přítele velký strach. Během toho, co Santiago vypráví chlapci o svém lovu, u loďky se shromáždí dav a obdivuje kostru ohromné ryby, která se povaluje na pláži. Nakonec Manolin slíbí Santiagovi, že na příští lov pojede s ním.

V) Charakterizace postav

Stařec Santiago – starý a chudý rybář – své práci dobře rozumí a je na ni hrdý, má velice silnou vůli, je houževnatý, neúnavný, fyzicky a duševně velmi silný, je schopen bojovat do posledních sil

Chlapec Manolin – rybářův přítel, stará se o něj, je obětavý a laskavý

V) Kompozice knihy

Doba a místo: 40. léta 20. století, okolí města Havana – ostrov Kuba

Jedná se o novelu (kratší prozaický žánr, soustředí se na jeden příběh), která je epickou metaforou o životě. Tato metafora je postavena na jednoduché alegorii (stařec = člověk, ryby = příroda, žraloci = zlo). Dále v knize najdeme křesťanskou symboliku (starcovo utrpení, těžké lano na jeho zádech = kříž, stigmata ran na dlaních = stopy po ránách na Kristově těle) a generační symboliku (solidarita Manolina k Santiagovi).

Kniha je psána chronologicky (občas se vyskytují retrospektivy ve formě Santiagových vzpomínek) a v er-formě. Autor ke psaní používá spisovný jazyk, píše však úsporně se strohou stylizací (typické pro Hemingwaye). Užívá metody ledovce – úsporný text zachycující jen to nejdůležitější, velká část je skryta pod povrchem a čtenář si musí hodně domýšlet a „číst mezi řádky“. Často se objevují metafory (hluboké studny - hluboká místa v oceánu), zdrobněliny (levička) přirovnání (plavně jako potápěč) a španělské výrazy (la mar-moře, galanos – žraloci). Často se vyskytují dialogy, monology (vnitřní monology starce, oslovováni sebe samotného – například svoji zraněnou ruku) a popisy (zejména moře a ryb).