13) ERNEST HEMINGWAY - starec a more

Ernest Hemingway – Stařec a moře

ERNEST HEMINGWAY
(1899 – 1961)

Americký reportér, spisovatel a dobrodruh, příslušník tzv. ztracené generace. Hrdinové jeho povídek, novel i románů prokazují sílu své osobnosti v situacích, kdy je ohrožen jejich život. Roku 1954 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Narodil se v protestantské rodině chicagského lékaře v Illinois. Jeho časté konflikty s přísnou matkou vyvrcholily odchodem do Kansas City, kde se stal novinářem. Roku 1918 odešel jako dobrovolní ambulantních sborů Červeného kříže na italskou frontu, kde byl těžce raněn. Po válce působil jako zahraniční dopisovatel v Paříži, Římě, Švýcarsku i Španělsku. Stýkal se s literáty kolem experimentátorky Gertrudy Steinové, která ovlivnila jeho literární styl. V polovině 30. let 20. století se zúčastnil safari v Africe. Působil jako zahraniční korespondent za španělské občanské války a během druhé světové války v Indočíně i Evropě. Od roku 1939 žil na Kubě. Byl třikrát ženat. Roku 1954 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, roku 1960 se vrátil do USA, o rok později spáchal sebevraždu.

Dílo:
Ernest Hemingway je označován za autora a mluvčího tzv. ztracené generace (autoři píšíci o prožitcích z první světové války, ale také celá jedna generace mužů, kteří se narodili kolem r. 1900 a museli narukovat do první světové války. Příslušníci této generace neprožili řádné dospívání, nedostudovali atd… O to rychleji však dospěli během války na frontě, což logicky narušilo a často až deformovalo jejich psychiku). Náměty jeho próz souvisely s jeho osobním životem. Hlavním hrdinou jeho tvorby se na základě zážitků z první světové války stal jedinec, který vyhledává nebezpečí, ocitá se v ohrožení života a překonává nepříznivé okolnosti i vlastní omezení. Autorův hrdina je pro jedny archetypem (praobrazem) mužnosti, pro druhé archetypem násilníka s narušenou psychikou, který má potřebu překonávat pocit méněcennosti konfrontací s nebezpečím. Hemingwayův literární styl byl ovlivněn reportérskou činností, jíž se věnoval. Čtenáře upoutá jednak realistická dialog, jednak neosobní styl,kterým vypravěč podává děj, aniž by ho jakkoli rozumově nebo emocionálně komentoval. Autor charakterizoval svou tvorbu tak, že zprostředkovává jen špičku ledovce, to, co je v psychice hrdinů, zůstává pro čtenáře skryto pod hladinou.
Z jeho rozsáhlého díla jsou ceněny Povídky, především cyklus s autobiografickými prvky, jehož hlavním hrdinou je chlapec Nick Adams, který dospívá v mladého muže uprostřed divočiny. Román Fiesta vypráví o veteránech první světové války žijících ve Španělsku a jejich pokusech vyrovnat se s válečnými traumaty. V romány Sbohem, armádo se Hemingway vypořádal se svou účastí ve válce. K oblíbeným dílům patří próza Zelené pahorky africké, v níž vypráví své zážitky z afrického safari, a román Komu zvoní hrana o Američanovi účastnícím se španělské občanské války. Nobelovu cenu obdržel za novelu Stařec a moře z prostředí kubánských rybářů, v níž se mísí realistické a symbolické prvky. Prózy z 50. Let už nedosáhly kvalit jeho předchozí torby.
Inspiraci pro své dílo čerpal z osobních zážitků.