13) ERNEST HEMINGWAY - starec a more

STAŘEC A MOŘE

Lit. druh: próza, epika
Lit. žánr: novela (podobná povídce, má nápadný dějový zvrat před koncem příběhu)

Námět:
Boj člověka s přírodou, zápas osamocení
Myšlenka:
Člověk se nesmí nikdy vzdát
Motiv:
křesťanský (o sv. Patrikovi)

Okolnosti vzniku díla:
Na přelomu 40. a 50. let se Hemingway potýkal s tvůrčí krizí. Jeho román Přes řeku do stínu stromů (1950) nepřijala kritika kladně. Nicméně autor návalu krize vzdoroval. Odjel na Kubu a tady, ve společnosti své milenky začal psát příběh o jednom ze zdejších rybářů. Napsal 700 (a někdy až 2 000) slov denně. Po dvou měsících intenzivní práce byla novela Stařec a moře dopsána. Po publikaci v časopise Life zaznamenala velký ohlas a rázem byla zařazena mezi autorova vrcholná díla.

Vliv díla:
Hemingwayův osobitý styl měl řadu více či méně neúspěšných napodobitelů, ale i skutečných pokračovatelů, např. R. Carver – nejúspěšnější americký povídkář 80. let. Hemingwayova úsečnost a náznakovitost ovlivnily dílo J. Škvoreckého, který pracoval s hemingwayovskou metodou „nic neříkajících“, zdánlivě banálních dialogů. Stopy zanechala i v rané tvorbě A. Lustiga.

Místo a čas děje:
Kuba, čas přesně neurčen, (doba příběhu cca 3 dny)

Kompozice:
Funkční styl – umělecký, slohový postup – vyprávěcí, slohotvorní činitelé-psaný, připravený, adresát nepřítomen, veřejný, er-forma vypravování, vypravěč je neosobní (vypravěčem je sám autor, vypravuje formou ledovce), způsob vypravování je chronologický, pásmo postavy-přímá řeč
motivy jako starcovo utrpení, stigmata zranění na jeho rukou i sám motiv rybolovu poukazují ke křesťanské symbolice.

Jazyk:
spisovná, obecná čeština, knižní výrazy
zastaralé výrazy(myslil, odpírá)
cizí výrazy (la mar)
obecná označení – szačec, chlapec, ryba….
vnitřní monology, oslovování sebe sama

Charakteristika postav:
Hl. postava = klasický heming. hrdina – mužný, individualistický, utrpení, hovoří sám se sebou a rybou
Santiago - odvážný kubánský rybář s pevnou vůlí; smysl života vidí v rybaření; velmi vytrvalý, ovládá schopnost přetrpět každodenní stereotyp; Santiago je sice starý, zato velmi silný člověk; se svým velkým úlovkem se jakýmsi způsobem ztotožňuje, žije v souladu s přírodou, resp. v ryzím zápase s ní
Chlapec - chlapec Manolin - starcův nejbližší přítel; jezdí s ním rybařit, pomáhá mu a stará se o něj; hodný, ochotný, citlivý, obětavý, starce má rád

Děj:
Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců (84 dnů) provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti.
Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá za pomoci chlapce časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne.
Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba (merlin) takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí. Zkušený rybář hned pozná, že jde o obrovskou rybu, kterou nejde zabít jednoduše – naváže tedy na udici záložní kotouče šňůry a čeká, až se ryba, která usilovně táhne loďku směrem od pobřeží, unaví, aby ji mohl harpunovat.
Protože nemůže přivázat šňůru k loďce, aby se nepřetrhla, začíná být Santiago, který šňůru drží svýma zjizvenýma rukama, po pár hodinách unavený a vysílený. Když začíná padat tma, ryba stále táhne stejnou rychlostí a stařec začíná pomalu upadat do mdlob. Sní tedy tuňáka, kterého chytil předtím, a doplní síly vodou, které ale nemá nazbyt.
Souboj starce a ryby pokračuje až do rána a i další den. Ani tak velká ryba ale nemůže táhnout loďku věčně, a tak když začne pod loďkou kroužit a snaží se zbavit háku, svitne konečně starci naděje. Po dlouhém a vysilujícím boji se starci konečně podaří rybu zabít harpunou, a když vidí její ohromné rozměry, je mu ihned jasné, že jde o největší rybu, jakou ve svém životě chytil.
Právě kvůli jejím rozměrům a hmotnosti však nemůže rybu naložit na loďku, a tak ji přiváže k boku, nastaví plachtu a vyrazí směrem, ve kterém doufá svůj domov, Havanu. Stařec má konečně příležitost si odpočinout, ale ne nadlouho – po pár hodinách zaútočí na Santiagovu rybu žraloci, kteří jsou přivábeni vůni krve. Stařec se ale nevzdává a oba žraloky, kterým se podaří velkou část ryby ukousnout, zabije harpunou. Už v tu chvíli je mu ale jasné, že to nebyli poslední žraloci, které potkal.
A má pravdu, po pár hodinách se mrtvá ryba opět stane terčem útoku žraloků, které se starci opět povede zabít, avšak při útoku ztratí svou harpunu. Nemíní se však vzdát, a tak k pádlu přiváže nůž a očekává útok dalších žraloků. Ten přijde po chvíli a Santiago svou rybu, z níž už polovinu sežrali žraloci, usilovně brání. Nůž však není stavěný na prolamování žraločích lebek, a tak se rychle zlomí a stařec je najednou bezmocný. Další žraloky se snaží umlátit pádlem, ale je to jako boj proti větrným mlýnům – žralokům starcovy zoufalé údery nepůsobí žádnou bolest a z ryby ohlodají poslední kousky masa.
Po pár hodinách Santiago konečně dorazí do noční Havany, ale pouze s kostrou obrovské ryby. Dobelhá se do své chatrče, kde okamžitě upadne do hlubokého spánku, ze kterého ho probere až chlapec, který o něj měl strach a je nesmírně rád, že ho vidí v jeho posteli vystlané novinami.
Chlapec brečí, zatímco mu stařec vypráví příběh uplynulých tří dnů. Kolem starcovy loďky se zatím shromáždí dav, který obdivuje kostru obrovské ryby, která se povaluje na pláži.