15 Krysar

9. kapitola

Krysař je tu noc u Agnes a zadumaně bloumá o tom, co se stalo v krčmě. Agnes k němu cítí lásku, Kristián už není její láska, ale krysař. Opojuje jí, jak z něho jde bázeň (asi něco tajemného). Krysař by mohl město za toto prý zničit, ale kvůli Agnes to neudělá, má ji rád.

10. kapitola

Stejnou noc měli špatné sny Frosch i Strumm. Froschovy se zdálo, že má zakázku na tisíc dřevěných postelí, najednou se ve snu zjevil krysař a vysmíval se mu. On byl na sebe pyšný a nechápal, proč se mu směje. Krysař mu řekl, že místo postelí vyrobil tisíc rakví. Frosch se vzbudil a už neusnul. Strummovi se zdál úplně stejný sen. Zakázka na tisíc oděvů, krysař se tam objevil a smál se mu a řekl, že místo oděvů vyrobil tisíc rubášů (pohřební oblečení. Strumm se vzbudil a už také neusnul.

11. kapitola

Dalšího rána se krysař probouzí vedle Agnes a kouká na ni, jak je nevinná a krásná. Nikdy se nechtěl k nikomu poutat nikde (měl „kočovný život“), ale k Agnes něco cítil, co ho poutalo. Šel na její zahradu, obdivoval přírodu. Najednou jde proti němu muž s jasným cílem, krysař ho neznal. Byl to dlouhý Kristián, přítel Agnes.

12. kapitola

Kristián krysaře znal, byl na něj nepříjemný, co dělá na cizí zahradě. Krysař to ukecal, že voní ke kytkám a je tu pracovně, kvůli krysám. Celou dobu měl kamennou tvář a odešel. Kristián šel za Agnes dovnitř, ještě spala.

13. kapitola

Krysař opouští město. Cestou u bran hodí peníz žebrákovi. Jde přes pole a lesem a má pocit, že rozumí všem zvukům okolo sebe (zvuky přírody). Zastaví se u obrazu Panny Marie (je v lese, stala se tam vražda). Vedle je řeka a najednou si všimne, že na ni někdo spí a nabourá do břehu hned vedle něj. Byl to Jörgen, spal prý proto, aby až se probudí je mohl zase spatřit (zřejmě Kätchen a Loru). Dali se do řeči, ale Jörgen se musel vrátit.

14. kapitola

Krysař se rozmyslel o otočil směr cesty zpět do města. Něco ho tam stále táhlo, ale cesta mu tolik neutíkala jako tam. Málem nestihl vejít do města (brány se zavřely hned po jeho příchodu), ale nakonec došel. Cestou v hlavě mu zněla slova žebráka, kterého ráno potkal „Mnoho štěstí, poutníku.“

15. kapitola

Krysař má chuť jít do krčmy, táhne ho to tam, ale není si jist. Po tom, co se tam pohádal s Froschem a Strummem si řekl, že tam už nikdy nevkročí. Nějaký ďáblův hlas (vycházel asi z chrliče ďábla z chrámu sv. Trojice) mu napovídal, ať jde dovnitř.

16. kapitola

Krysař vešel do krčmy, kde seděl nějaký cizinec, který všechny místní odehnal nejistotou, kterou v nich vyvolával, krysař ve dveřích míjel posledního hosta. Krysař si k němu sedl. Jmenoval se magister Faustus z Wittenberka a tvářil se, jako-by krysaře znal. Povídal, že mu „On“ řekl, že tady krysaře najde. A také, že je lepší dát své srdce ďáblu a naplno využít své schopnosti s píšťalou, prý nebyla určena na krysy. On krysaři ukázal nějaká kouzla, které ale viděl jen on sám, krysař ne. Magister nechápal, co nechápe a nevidí, krysař mu řekl, že ho lituje a srdce mu nedá. Naštvaný odešel magister, nechal po sobě „ďáblův“ zlatý peníz na zaplacení.