15 Krysar

17. kapitola

Krysař opět v noci přijde k Agnes, ta ho už očekává. Agnes je bledá, zaražená, něco tají. Krysař vycítí, že je něco jinak, než obvykle a zeptá se, co ji je. Ona mu řekne ať ji následuje a vede ho tmou městem. Krysař se domnívá, že jde o Kristiána, kterého ráno potkal v zahradě a zeptá se. Ona neodpoví.

18. kapitola

Agnes omdlí. Když se probere, svěří se, že je s Kristiánem těhotná. Krysař je zaskočen a beze slov, přemýšlí. Nemůže odejít ani zůstat. Odchod už jednou zkoušel a podruhé by to nebylo jiné. Zůstat také nemohl, nechtěl se na ně koukat prý. To si říkal v duchu. Agnes byla také beze slov. Řekla mu, ať jde, ale on, že nemůže. Nakonec odešel, ale řekl ji, že se vrátí.

19. kapitola

Agnesina matka vnímá Agnesin smutek. Když se zajímá, Agnes to zamluví a zeptá se na nějakou pohádku z mládí. Konkrétně na pohádku O hoře Koppel a sedmihradské zemi. Znala ji už z mládí. Říká se, že na hoře, za propastí je země sedmihradská. Zazpívali si spolu písničku o zemi sedmihradské. Agnes se s matkou rozloučila a řekla, že se jde na horu Koppel projít. Matka varuje, ať je opatrná. Prý, když přijde Kristián, ať čeká, a když krysař, ať jde za ní.

20. kapitola

Tato kapitola pojednává o řece. O jejím významu a hrozbách.

21. kapitola

Kristián jde od svého strýce. Je na tom bledě, a tak přemýšlí o tom, jak se brzy stane dědicem. K němu domů najednou vtrhne matka Agnes, která celá zoufalá Agnes hledá. Prý ji někdo na ulici řekl, že ji viděl u řeky, Kristián bydlel u řeky, ale nic neviděl. Matka Agnes se zoufalým smíchem odešla.

22. kapitola

Matku Agnes našel krysař. Vzal ji za ruku a ptal se, co je s Agnes. Matka stále zoufale se smála. Krysařovi řekla, že odešla do země sedmihradské. Krysař si vzpomněl na tu pohádku, co mu Agnes vypravovala. Byl bezmocný, než si vzpomněl, že může zapískat na píšťalu z plných plic, jak po něm Agnes chtěla první večer, co se viděli. Dnes už se nebál.

23. kapitola

Krysař zapískal na píšťalu a všichni lidé města ho následovali a promítali se jim všelijaké vzpomínky ze života i lidé, co už nežili. Krysař je vedl kamsi, lidé pochopili, že jdou do země sedmihradské a že je čeká lepší život.

24. kapitola

Je jeden člověk, co krysaře nenásledoval, Sepp Jörgen. Jeho osudem bylo, že byl opožděný, a tak mu nic nedocházelo a zůstal za branami města. Ostatní šli na kopec Koppel až došli k propasti. Cesta do země sedmihradské vede přes propast, jde tam krysař s píšťalou, jdou tam i obyvatelé. Není jisté, zda do země dorazili.

25. kapitola

Sepp zjišťuje, že je v Hammeln sám a prochází město. Nikde nikdo. Málem se z toho zhroutí. Pak si vzpomene na dav, co šel na kopec, rozhodne se, že půjde také.

26. kapitola

Seppa to táhlo na kopec, měl stejné myšlenky, jako lidé předchozího dne. Vizi na lepší zítřky v zemi sedmihradské. Najednou ale uslyšel křik mimina a vrátil se. Mělo hlad a už tu nikdo nebyl. Naneštěstí pláč byl ve stejným rytmu jako píšťala, kterou slyšel, vzal mimino a šel s ním na kopec. Před propastí ale mimino zvýšilo na hlasitosti, přebylo píšťalu a Jörgen se rozhodl, že nikam nepůjde (měl vůli) a vrátil se do města hledat nějakou ženu, co by dítě nakrmila.